Za hranice všedních dní
Krátký výlet za hranice všedních dní. Původně jsem měla jet “pouze” na přijímací zkoušky, ale v Hradci Králové jsem našla ,,fotogenické” historické centrum, a tak jsem se nakonec vžila do kůže turistky, nadšence z Prahy objevujícího krásy neznámého města.
Daleko za hranice všedních dní? Klišé označující stav bez internetu a neustálého spojení s ostatními přes ICQ či Skype, informačních systémů a nekonečného vyhledávání kdovíjakých informací. Pročištění hlavy přijde vhod v situaci uchazeče o studium.
Ve svitu zapadajícího slunce jsem prošla historickým centrem města a litovala, že čas běží příliš rychle na to, abych poznala každou úzkou uličku vedoucí z Velkého náměstí.
Když mi v půl deváté večer došlo, že si zmrzlinu nikde nekoupím, protože všude zavírají, narazila jsem na Dobrou čajovnu, kde mi přinesli dobrý Shou mei a příliš oslazený, ale přesto vynikající, sahlep. Nápoje doplněné klidnou atmosférou doprovázenou arabskou hudbou. Nenápadné pozorování lidí upíjejících čaj po malých doušcích je činnost, která dokonale zabaví.
Jeden večer bez internetu a dokonale nedokonalých technologií. Chtěla jsem otevřít knihu a vdechovat vůni papíru. Knihu jsem s sebou však neměla, a tak jsem si cestou do hotelu vychutnávala každý krok a snažila se nemyslet na nic, pokud je to vůbec možné či dosažitelné.
This is a WPSimpleViewerGallery
21. 5. 2009, 1:32 #Šárka Ševčíková - Na Bílé věži aneb Po roce v Hradci
[...] Před rokem jsem vyrazila do Hradce Králové, abych si užila nejen přijímacích zkoušek (opět a znovu), ale i osvobození od světa internetu a neustálého sledování všemožných internetových aplikací. Nakonec jsem byla okouzlena městem, které má i v centru spoustu parků, stromů a zeleně. V paměti mi zůstala návštěva čajovny U poutníka a západ slunce na vylidněném Velkém náměstí. [...]
22. 5. 2009, 4:56 #georg
Internet, informační systémy a nedej bože i ICQ či Skype za nic nemůžou, teprve konkrétní lidé v konkrétních situacích si jimi (či čímkoliv jiným, např. pěkně propečeným biftekem
mohou vymezovat svoje osobní hranice všedních dní.
22. 5. 2009, 6:06 #Šárka
Konkrétní lidé? Spíš většina společnosti. Samozřejmě, že kdybych pracovala manuálně, tak bych nebyla omezovaná internetem. Jenže ono by se našlo zas něco jiného… Společnost prostě musí omezovat své členy a záleží na jedincích, jak k tomu přistoupí.