Vyjdete ven z bytu a těšíte se ze skutečnosti, že konečně jdete včas. Když tu náhle uvidíte na chodbě jen jednu botu. Kam se poděla druhá? Kleknu na zem a zmateně hledám v poličce, přehrabuji se mezi botami, dívám se pod lavičku a poté se odhodlám. Read More…
Hudba projde každou buňkou vašeho těla, ale neodchází docela. Nechává za sebou zvláštní chvění a naladění, které nezmizí samo od sebe. Read More…
“Chtěl bych být řidičem tramvaje,” povídá a náhle začnu přemýšlet o všem, co jsem kdy chtěla dělat a nakonec nikdy nedělala. Read More…
Pravděpodobně jsem čekala cosi víc, jenže právě ono “víc” nedokážu přesně definovat. Něco nebylo, tak jak být mělo? Propadla velkému očekávání, které ve mně vzbudila Česká televize svou propagací?