Šárky blog

“Chtěl bych být řidičem tramvaje,” povídá a náhle začnu přemýšlet o všem, co jsem kdy chtěla dělat a nakonec nikdy nedělala.

“Já bych chtěl řídit kamion ve Spojených státech,” povzdechne si druhý.

“A co ti brání?” zeptám se.

Některá svá přání můžeme uskutečnit docela lehce, přesto tak nečiníme. Stačí chtít, odhodit obavy a přiblížit se svému snu na milimetrovou vzdálenost.

Vzpomněla jsem si na svá tajná přání, která jsem kdysi pohřbila, abych je nahradila jinými, snad realizovatelnějšími, přesto těžko dostupnými. Čas do času se lehce dotknu velké šance, abych nakonec dopadla na vratkou zem.

Uskutečnitelnost tajných přání nás může přemoci a následkem toho raději jdeme ve vyšlapaných kolejích. Jindy nás baví snít o něčem, co nemáme v úmyslu realizovat. Možná jen pro zpestření každodenní cesty metrem. Může v tom být však mnohem víc.

Nejvíc mě ohromuje boj nad překážkami přijímacích testů, protože šance 1:500 se nejeví nejpříznivěji. Chvíle doufání a nakonec stejně dopadáme na zem, abychom se později pokusili o další husarský kousek, který jednou musí skončit vítězstvím.

Náhle jsem objevila berličku. Když neplníme svá tajná přání, tak proč se nezamyslet nad přáními druhých?