Šárky blog

Hudba projde každou buňkou vašeho těla, ale neodchází docela. Nechává za sebou zvláštní chvění a naladění, které nezmizí samo od sebe.

Sigur Rós jsem začala poslouchat teprve před několika měsíci. Zdáli se mi vhodní pro parná letní odpoledne, zvláštně ochlazující a současně fascinující nepřeberným množstvím zvuků, jsou schopni zařadit do jediné skladby. Právě ona pestrost a alba vyprávějící příběhy ostrova na severu mi učarovaly natolik, že jsem se rozhodla vydat na jejich koncert.

Dlouho avizovaným mínusem bylo místo pořádání: stadion HC Sparta Praha se nezdál být tím pravým místem. “Když Sigur Rós, tak jedině na louce,” slyšela jsem několikrát. Pořádající agentury však chtějí vydělávat, a tak se většina opravdu zajímavých koncertů koná ve velké hale.

Byla jsem trochu zvědavá, jestli bude mít Sigur Rós nějakou předkapelu, ale nakonec se ukázalo, že ne. Prostě přišli a začali hrát. Jako by se nic zvláštního nedělo. V tu chvíli jsem pochopila, že jejich hudba zní docela jinak z alba a jinak na koncertě. Dechová sekce skupiny se koncertu nezúčastnila, a tak hudba nabrala na drsnosti, ale i na intenzitě. Zněla mi naprosto jinak, než jsem si ji naposlouchala. Už se nejednalo o mrazivou hudbu liduprázdného severu.

K čemu přirovnat atmosféru koncertu, kdy vám hudba prochází každou buňkou těla a zanechává ve vás stopy hmatatelného vzrušení, nadšení a optimismu? Myslela jsem, že ji po čase dokážu popsat lépe, ale pochopila jsem, že to tak není. Celý týden poslouchám nahrávku z jejich vídeňského koncertu, kterou mi věnoval neznámý, ale mému srdci milý, člověk.

Koncert mi utekl příliš rychle. Skutečnost, že následoval pouze jediný přídavek, mě trochu mrzela. Koncert zakončila píseň Popplagið (z alba ()), která je opravdu velkým zážitkem a další přídavky by mohly rozmělnit silný dojem ze skladby, ale přesto všechno jsem doufala, že se hudebníci přestanou uklánět a mávat, chopí se nástrojů a zahrají alespoň jednu skladbu.

Nezahráli, a tak jsem se trochu smutně, ale přesto nadšeně, vracela tramvají domů, kde jsem si povídala o koncertu s naprosto neznámou skupinkou lidí.

Ráno jsem se vzbudila překvapivě brzy a v hlavě mi zněla hudba Sigur Rós…

Sigur Rós – Untitled #8 (Popplagið)