Šárky blog

Vyjdete ven z bytu a těšíte se ze skutečnosti, že konečně jdete včas. Když tu náhle uvidíte na chodbě jen jednu botu. Kam se poděla druhá? Kleknu na zem a zmateně hledám v poličce, přehrabuji se mezi botami, dívám se pod lavičku a poté se odhodlám.

Zazvoním na sousedku, zda mi jejich pejsánek náhodou neodnesl jednu botu. Ani soused neví, což se mi zdá podivné. Schizofrenicky přestávám věřit oběma. Kam se poděla má oblíbená bota!?!

Stala se ze mě jednobotka! Naštvaně si obouvám páskové střevíčky se zoufalým uvědoměním si jejich nevhodnosti. Ať si kdo chce co chce říká: boty a kabelka by měly alespoň vzdáleně ladit. S pocitem naprostého zmaru mířím na schůzku s kamarádem a raději ho ještě prostřednictvím SMS informuji o dnešním odpoledni. Dnes budu nakupovat boty.

Neznám nepříjemnější činnost pro slunné sobotní odpoledne, než zkoušení bot, procházení se po prodejně, snášení tázavých úsměvů od prodavaček a snahu zaobalit fakt, že tyhle křusky vypadají fakt otřesně.
S kamarádem v zádech jsem měla pocit, že bych měla pospíchat, rychle nakoupit a odejít z prodejny. Tento pocit kupodivu zafungoval, a tak jsem poprvé v životě vybírala boty pouhou hodinu!

Přemýšlím o tom, že budu nakupovat jen s muži, abych se vyhnula traumatům, která přináší marné potulování se po obchodě a hledání čehokoliv padnoucího.

P. S.: A boty si ode dneška vyzouvám až v bytě.