Šárky blog

Procházím obvyklou cestou mezi domy, úzkými uličkami se proplétám mezi neuvěřitelně pomalými turisty. Nevadí mi. Už dávno ne. Bavím se jejich nadšením z podívané, která se každou hodinu odehrává na Pražském orloji a tleskám, kdykoliv smrtka naposledy odbije danou hodinu.

Některá místa míjíme každý den s přesvědčením, že je známe a nemusíme se jimi dál zabývat. Nevnímáme proměnlivost prostředí, změny světla, ročních období, teplot. Často si ani neuvědomujeme, jak ono “známé” místo neustále mění svou tvář. Někdy je plné života a zeleně, jindy zahalené barvami podzimu, či pospávající pod přívalem nového sněhu…

Praha dnes stanula na pomezí léta a podzimu. Bylo překvapivé teplo, ale světlo města a tmavě zelená barva listí připravující se na podzimní zabarvení, naznačovala konec léta a začátek podzimu.

“Podzim je tady,” říkala jsem si a užívala si jeho světla. Právě mi ujela tramvaj, a tak jsem se procházela Prahou, občas něco málo vyfotila, přičemž kolemjdoucí Pražané mě jistě považovali za turistku. Kdo jiný by fotil Karlův most? Zvlášť když mám doma spoustu podobných fotografií.

Podobných, ale ne stejných. Město se mění vlivem střídání ročních období, světla, větru, slunce, deště…

Podobně proměnlivé bývají nálady lidí. Struktura zůstává stejná, mění se pouze náhled na ni.

A proto jsem zapátrala ve svých fotografiích a vybrala asi ty nejlepší bez ohledu na roční období. Kulisy města zůstávají stejné, mění se jen pohled na ně.