Šárky blog

Původně jsem šla na koncert Yvonne Sanchez, který byl součástí zahajovacího dne hudebního festivalu Move. Až o něco později mi došlo, že se pravděpodobně zúčastním i zahájení festivalu v secesním chapiteau Magic Mirrors.

První problém byl již při nákupu vstupenky. Byla jsem sice ujištěna, že si lístek budu moci koupit prostřednictvím Ticketpro, ale vstupenky přišly do prodeje asi týden před zahájením festivalu.

Zamyslím-li se nad nepříliš viditelnou propagací, pak bych se neměla divit, že se jednalo o asi nejnezaplněnější koncert Yvonne Sanchez vůbec.

Slíbená tisková konference se nekonala, jak mi oznámil jeden z přítomných žurnalistů, a slavnostní zahajovací slovo bylo nakonec vyškrtnuto z programu.

A tak přišla Yvonne Sanchez a začala zpívat svým sametově medovým hlasem, který nikdy nezaváhá a nevydá jediný falešný tón.

Poslouchala jsem ji a říkala si, jaké je zpívat před nezaplněným chapiteau. Pravděpodobně nic moc, protože koncert byl nemilosrdně zkrácen. Odcházela jsem s rozpačitým pocitem (z mnoha důvodů) a vzpomněla si na zaplněnou atmosféru Agharty Jazz Clubu…