Šárky blog

Vždycky mě pobaví a zároveň rozčílí argumentace hodnotami tradiční rodiny, protože nikdo z nás si nemůže být jist, co ona “tradiční rodina” vlastně je. Zvlášť ve světě, kde se téměř 50 % manželství rozpadá.

Až díky tvrzení v učebnici antropologie jsem se uklidnila. Děti pocházející z rozvrácených rodin jsou prý náchylné k psychickým problémům ve stejné míře jako děti z úplných rodin. Mám tedy jistotu, že budu stejně psychicky na dně jako moji přátelé z úplných rodin.

Současná rodina se například podle sociologa Francoise de Singlyho vyznačuje nezávislostí na okruhu příbuzných i státu. De Singly však neopomíná v této souvislosti zmínit paradox moderní rodiny, dle kterého je rodina soukromá i veřejná.  Soukromá je zaměřením na osoby, veřejná pak zvýšenou závislostí na různých organizacích (sociální pracovníci, manželské poradny…). Upřednostňujeme v rámci rodiny větší individualitu jen proto, abychom si s ní posléze nevěděli rady a utíkali k různým institucím pro radu?

Jednou z institucí je i škola, jejímž prostřednictvím se zmenšuje podíl rodiny na socializaci dítěte. Rodina je redukována na emoční podporu. Děti už dávno nejsou vnímány jako dědictví, nýbrž jako nezávislé osobnosti. Ta tam je dominance prvorozeného co by dědice veškerého rodinného majetku. Vztahy v rodině jsou vyjádřeny pouze snahou rodičů a dětí.

Od konce 19. století zasahuje do chodu rodiny stát snižováním závislosti rodiny na podpoře příbuzných, žen na mužích, dětí na rodičích.

Podle Émila Durkheima se zvýšením autonomie zvyšuje nestálost manželského páru. Mluví o “feminizaci chudoby a zbídačování neúplných rodin”. Neúplná rodina, v níž byla obvykle živitelkou žena, vedla ke vzniku pečovatelského státu. Stát sice umožnil nižší závislost žen na mužích, ale musel převzít i důsledky tohoto rozhodnutí.

V moderní společnosti se navíc projevuje nezávislost rodiny absencí solidarity s rodinami předků a potomků. Rodina je svobodná například ve výběru prvního křestního jména, mizí role kmotrů…

Přibližně od 19. století se rodina vyznačuje manželskou láskou, dělbou  práce mezi mužem a ženou a zejména pozorností zaměřenou na dítě. Do situace ale v 60. letech vstupují ženská sociální hnutí s kritikou modelu ženy v domácnosti. Od té doby se situace rodin hodně změnila.

Muž i žena mají právo svobodně si vybrat partnera, se kterým chtějí vstoupit do manželství či jiného vztahu. Ne všichni si uvědomují, co manželství přináší. Jeden můj kamarád neustále zdůrazňovat, že lidé nevědí, co od manželství čekat, nevstupují do něj z pravých důvodů.

Následkem vysoké rozvodovosti žije dítě v rodičovských sítích. Po rozchodu rodičů vztah buď trvá, nebo je alespoň zčásti nahrazen vztahem s jiným partnerem jednoho z rodičů, který děti adoptuje nebo je vychovává, čímž zaujme roli biologického rodiče.

Podle statistik (platných k roku 2004) dosáhla rozvodovost v České republice 49 %. Nejčastějším důvodem bývá rozdílnost povah, názorů a zájmů. Tento důvod můžeme dát do spojitosti s názorem F. de Singly, kdy tvrdí, že základním nástrojem partnerů je sice primární identita, ale nutná je komunikace mezi manžely, výměna pohledů na svět. Rozvodovost tedy může být zapříčiněna nejen rozdílností povah, ale i nedostatečnou komunikací partnerů.

Sociologie současné rodiny
(Francois de Singly, Sociologie de la famille contemporaine, překlad Stanislav Štěch a Ludmila Šašková, nakladatelství Portál, Praha 1999)