Šárky blog

Ještě před odjezdem do Vídně jsem se rozhodla utéct ze spárů všudypřítomné nálady shonu, přiopilým Italům neustále postávajícím u stánků se svařeným vínem a plným obchodům. Dokonalý úkryt mi poskytlo Národní muzeum, místo s atmosférou majestátna. Kde jinde by se měla konat výstava Republika, než právě zde?

Zmíněná výstava se pokouší ukázat život První republiky. Najdete zde kavárnu s dnes vtipně působícími nařízeními, jak se návštěvníci mají chovat, aby nebyli vyvedeni, stánek s novinami a reklamou na tabák, večerní šaty tehdy známých módních salónů, boty od Bati, cenné papíry, užité umění, ale i ukázky venkovského života, školy, nebo záběry z pohřbu T. G. Masaryka či druhé světové války.

Zlatým hřebem výstavy se stala v médiích často zmiňovaná Mnichovská dohoda. Vystaven je německý originál, italský originál a anglická kopie s mapami.

Opět se ukázalo,že si můj mozek pamatuje jen nepodstatné a kuriózní informace:

• Tomáš Garrigue Masaryk měřil 172 cm a rád se nechával fotografovat na koni, aby působil vyšší.
• Četnictvo a příslušníci armády nesměli volit.
• Na vesnici se v létě vstávalo ve tři hodiny ráno a chodilo se spát se západem slunce. V zimě byl prý režim trochu volnější, což znamenalo budíček o šesté hodině ranní (!!!).
• Většina obyvatel vesnice pravidelně navštěvovala knihovny.
• Učitel dostával plat v rozmezí jedenácti tisíci až devětatřiceti tisíci korun ročně.

Kromě kuriozit jsem si zapamatovala maličkosti utvářející atmosféru dané doby, která však rozhodně nebyla jednoduchá. Je třeba si připomenout, že i idealizovaný svět První republiky trpěl svými nedostatky a čelil silné hospodářské krizi.

Výstava zdůrazňuje český národ, ale zapomíná na ostatní národnosti Československé republiky. Slováci jsou připomenuti zmínkou o vytvoření Slovenského štátu, významná Německá menšina, která tvořila téměř 23 % obyvatelstva tehdejšího Československa, je redukována na krátké sdělení o Franzi Kafkovi a jeho díle.

Přes zmíněné nedostatky je výstava zábavná nejen svým retrospektivním zaměřením. Umožňuje totiž zajímavou cestu v čase. Kdo z nás by alespoň na chvíli nechtěl vyzkoušet, jak se sedělo v prvorepublikové hospodě, navštívit kosmetický salon či pražský byt mladého učitele?