Šárky blog

V Plzni se konečně oteplilo. Neznamená to však rozmělnění požadavků některých vyučujících. Právě včera mi došlo, že je opravdu skvělé, pokud najdete něco, co vás baví. Ovšem zábavnost dané činnosti či předmětu nezaručuje dobrý výsledek.

Náhle zjišťuji, že i když mě FHS nebavila kvůli přílišnému důrazu na filozofii, tak se mi na její půdě alespoň dařilo, což se o ZČU říct nedá. V Plzni bojuji o přežití a čas. Automaticky plánuji druhé a třetí termíny zkoušek a doufám, že se mi povede lépe, než spolužákům, kteří první semestr pro velký úspěch opakují. Opakujících není málo, a tak mám alespoň kvalitní informátory. Navíc jsem si uvědomila, že stav “věčného” studenta není zas tak tragický, protože by mohlo být i mnohem hůř.

Následkem zkouškového období jsem začala vést asketický způsob života. Kultura jako by neexistovala, a tak dost dobře nemám o čem psát. Samozřejmě bych mohla psát o jiných pozitivních zážitcích, ale z důvodů pověrčivosti je raději přejdu blogovým mlčením…

Zkouškové na ZČU je pro kombinované studenty zážitek přímo adrenalinový. Nikdy si nemůžete být jisti, co přijde a o čem jste ještě nečetli, přestože jste měli. Zklamáním měsíce je fakt, že Marcel Mauss nepodnikl žádný terénní antropologický výzkum. Jeho knihy působí velmi sugestivně a má romantická duše tak podlehla přesvědčení, že autor psal o své výzkumné zkušenosti. Zřejmě nic není tak, jak se na první pohled zdá…