Šárky blog

Lidé jsou různí, a proto vznikají rozmanité podoby kamarádství či přátelství, které postupem času mění svoji podobu, vznikají, uvolňují se až ke konečnému zániku, nebo se naopak utuží do té míry, že vznikne silné pouto, které nazývám přátelstvím.

Kamarádství pokládám na nižší stupeň, protože je pouze letmým dotykem souznění. Zatímco přítel je ten, kterému lze svěřit cokoliv bez obav ze soudů, pak kamarád je ten, se kterým se člověk dobře pobaví, stráví s ním poměrně hodně času, ale přesto všechno může “něco” chybět. Může tím něčím být snaha o porozumění, podobné povahové vlastnosti, nebo něco zcela jiného?

“Nikdy nevidíme dál než za svoje jistoty a ještě horší je, že už se ostatní lidi ani nesnažíme poznávat. Jenom se potkáváme, aniž bychom se poznávali v trvalých zrcadlech jistot. Kdybychom si to uvědomili, kdybychom si byli vědomi faktu, že v druhých nikdy neuvidíme nikoho jiného než sebe sama a že jsme sami jako na poušti, museli bychom se z toho zbláznit…,” píše Muriel Barberyová v knize S elegancí ježka.

Nehledě na filozofickou otázku, zda lze druhé doopravdy poznat, si můžeme přiznat, že často pojímáme ostatní prostřednictvím své momentální situace, čímž se dostáváme do slepé uličky nepochopení.

Co když takové nepochopení vyústí v hádku s kamarádem či kamarádkou, chvíli se nestýkáte a náhle dospějete k závěru, že vám ten druhý vlastně ani nechybí? Můžete se uchlácholit tvrzením o tom, že kamarádi přicházejí a odcházejí, ale přátelé zůstávají… Přesto cítíte hořkou pachuť z náhlé změny. Je zvláštní uvědomit si, že vám nechybí někdo, koho jste nazývali kamarádem.

Ještě zvláštnější bývají “pracovní kamarádství”. Někdy lidé označují kolegy za kamarády, aniž by přemýšleli o tom, co o svých kolezích vědí. A tak se mluví o “kamarádech z práce”.
“Pracovní kamarádství” se může jevit jako snaha o útěk nenadálému přívalu samoty, případně o zlepšení pracovní kultury. V takovém případě zřejmě nelze považovat vztahy na pracovišti za opravdu kamarádské.
Je však kamarádství podmíněno dobrou znalostí člověka? Skutečně je důležité vědět, kolik má kamarád dětí, jak se jmenuje partner či partnerka, nebo jaký má názor na současnou politickou situaci?

Nejedná se však o bezvýznamnou hru se slovy? Během žonglování s pojmy typu “přítel” nebo “kamarád” si můžeme uvědomit, že jsme domělého kamaráda ztratili a že se nám nestýská…

P. S.: “Pracovní kamarádství” se netýká mých kamarádství. Já totiž vím, kolik mají kamarádi dětí, jaké politické strany jim lezou na nervy…