Na Bílé věži aneb Po roce v Hradci
Před rokem jsem vyrazila do Hradce Králové, abych si užila nejen přijímacích zkoušek (opět a znovu), ale i osvobození od světa internetu a neustálého sledování všemožných internetových aplikací. Nakonec jsem byla okouzlena městem, které má i v centru spoustu parků, stromů a zeleně. V paměti mi zůstala návštěva čajovny U poutníka a západ slunce na vylidněném Velkém náměstí.
Tentokrát jsem se setkala s kamarádkou, která se mi nezapomněla pochlubit hradeckým parkem, kde tou dobou
nebyla ani noha a kde žijí ochočené kachny, jemž je naprosto ukradené, zda si je chcete vyfotit, nebo ne. Neštěbetají, neutíkají, zasunou si zobáky pod křídlo a odpočívají.
Po procházce jsme zamířily na 72 metrů vysokou Bílou věž s Augustinem. Augustin je třetí největší zvon v České republice. Pokus o jeho vyfocení bohužel selhal.
Augustin se však klidně mohl jmenovat i pán, jehož levé oko mu nepěkně lezlo z očního důlku do takové míry, že viselo na krvavých cárech. Strašidelná výstavka zpestřovala výstup na vrchol věže. Ze stropů visely “useknuté” ruce a nohy vymodelované z moduritu, sem tam se mihl nějaký chudák vězeň a nakonec jsem spatřila i mrtvé svatebčany. Musím uznat, že jim to doopravdy slušelo.
Zvon Augustin je ve věži zavěšen od roku 1581. Je 169 centimetrů vysoký a 206 centimetrů široký. Ve skutečnosti se
však “tvářil” jako mnohem menší. Obvykle zůstává v nečinosti přikurtován těžkým řetězem. Elektronika zvoní za něj.
Před rokem jsem v Hradci Králové navštívila čajovnu U poutníka a následně žila v domnění, že jsem navštívila Dobrou čajovnu. Tu jsem však navštívila až letos, a tak už znám dvě opravdu dobré čajovny v Hradci.
Dobrá čajovna ve mně zanechala pocit omámení po “kratším” kouření vodní dýmky, popíjení pu erhu a sahlepu. Doporučuji všem milovníkům tmavých zakoutí čajoven, ve kterých hrají folk neladící k zbrusu čajovnickému prostoru.
A návštěvu Hradce Králové doporučuji úplně všem. Má kouzlo líně se probouzejícího města, kde sice funguje MHD, ale lidé tu chodí pomaleji. Uprostřed města je spousta zeleně a na ulicích slyšet zpěv ptáků jako v parku.
No Responses to “Na Bílé věži aneb Po roce v Hradci”
Leave a Reply