Šárky blog

“Úsměv přináší štěstí,” tvrdí Ibrahim svému příteli Momovi, židovskému chlapci.
V dospělosti se Momo stane “arabským” prodavačem v pařížské Modré ulici.

Film Můj učitel Ibrahim (Monsieur Ibrahim et les fleurs du Coran) ukazuje mírumilovnou tvář Paříže 60. let a na tomto pozadí rozehrává duet židovského chlapce se stárnoucím muslimem Ibrahimem.

Momo (Mojžíš) žije se svým otcem a protože nemají dostatek peněz, krade a otci kupuje konzervy pro kočky s tím, že jde o nový druh paštiky.

Chudoba ve filmu ukazuje svou mírumilovnou tvář, protože všude hraje hudba a Ibrahim vede
s Mojžíšem filozofické debaty o “svém koránu” či životu. Když se Momo poprvé setká s milostným zklamání, utěšuje jej. “To, co daruješ, je navždy tvé, to, co si ponecháš pro sebe, je navždy ztracené,” říká mu.

A tak i věnovaná láska zůstává stále v nás, ačkoliv je neopětována. Život by byl jednodušší, pokud bychom přijali tuto myšlenku a zbavili se veškerých očekávání.

Když Moma opustí otec, Ibrahim jej adoptuje a stane se jeho životním učitelem, ne však nutně rádcem, spíše společníkem, který, jak neustále opakuje, “zná svůj korán”.

Později se oba vydávají do Turecka, Ibrahimovi vlasti, a tato cesta jim změní život. Zatímco jeden z nich objevuje zemi a její zvyky, druhý chápe, že došel na konec své cesty.

Film byl natočen podle románu francouzského spisovatele Erica-Emmanuela Schmitta a natočil jej François Dupeyron s důrazem na prolínání kultur, toleranci a zvídavost, která pobízí k poznání “těch druhých”. Momo začne číst korán, aby se dozvěděl víc o svém příteli Ibrahimovi, ačkoliv právě Ibrahim mu zdůrazňuje “Jestli ti bůh chce ukázat cestu, udělá to i bez knih.”

Podle románu byla napsána i divadelní hra, který měla premiéru v roce 1999 a hrála se nejen ve Francii, ale i v Německu a Spojených státech.

Můj učitel Ibrahim (Monsieur Ibrahim et les fleurs du Coran)
Francie, 2003
Režie: François Dupeyron
Hrají: Omar Sharif, Gilbert Melki, Isabelle Renauld, Lola Naymark, Isabelle Adjani, Eric Caravaca