Šárky blog

“Kolik mu je let?” ptám se jednoho kamaráda na věk jeho kolegy a kamaráda.
“Nevím,” odpovídá napůl otráveně.
“Copak nevíš, kolik je mu let? Jsi jeho kamarád,” divím se.

Ve skutečnosti tento rozhovor proběhl trošku jinak a týkal se jiné informace. Přesto vás mohu ubezpečit, že se jednalo o informaci zcela zásadní pro život. “Zásadní” ve smyslu byrokratického papírování, které ovlivňuje veškerá naše uvažování o tom, co je a není důležité. Jak jinak bychom dokázali zaškatulkovat ostatní do složek podle věku, barvy očí a vlasů, bydliště, místa narození, školy, zaměstnání, koníčků… Někteří lidé považují takové informace za zcela nezbytné, a proto je třeba je znát. V opačném případě nám hrozí trapná neznalost, případně zesměšnění od některých informovanějších jedinců.

Nakonec se však ukazuje, že podobné “škatulkující” informace v běžném životě naprosto selhávají a to nejen proto, že podle nich nejsme schopni určit, jaký člověk doopravdy je. Někteří jedinci se totiž odmítají účastnit procesu získávání “zásadních” informací.

“On bude přes prázdniny na koleji?” ptám se udiveně. “Co tu bude dělat?”
“Já nevím.”
“To ses ho ani nezeptal?”
“Ne.”

Má cenu ptát se na to, co vás ve skutečnosti vůbec nezajímá a to jen proto, abyste si z mozku vytvořili skladiště více či méně nepotřebných údajů o lidech ve svém okolí? Nejsem si jistá, zda má smysl vyslovit otázku, na jejíž odpověď snad ani není třeba znát odpověď a to jen proto, abych nebyla považována za nespolečenskou.