Šárky blog

V rámci své hackerské přítomnosti jsem propadla zkoumání lampionů a čínských znaků, jejichž překlad jsem našla na internetu. Pro dekoraci lampionů jsem vybrala znaky vyjadřující pozitivní emoce. Tentokrát jsem byla přinucena ke slepé důvěře internetu. Přesto všechno váhám, protože znak, o němž se domníván, že je rovnocenný našemu slovu “láska” může ve skutečnosti popisovat libovolnou položku jídelního lístku čínské restaurace. Nápis “marinovaný bernardýn se skleněnými nudlemi” mi nepřijde oduševnělý, přesto může vypadat efektně.

Lampiony jsou v Číně oblíbenou součástí tradiční kultury a umění jejich dekorace se předává z generace na generaci. Populární zůstávají možná i proto, že jejich světlo často doprovází šťastné události. Takovými událostmi jsou svatby, oslavy nebo třeba lampionové slavnosti.

V minulosti sloužily lampiony jako zdroje světla, přinášely do domova pohodlí a dle historiků byly používány jako první přenosná svítidla na světě.

Lampiony zaujímají i úlohu uměleckou. Často byly zdobeny rytými vzory, portréty význačných osobností nebo výjevy z čínských legend.

Lampiony však nejsou spojeny pouze s Čínou. Můžeme je najít i na Havaji. A tak se v Havajském magazínu můžeme dočíst o havajské verzi japonské tradice Toro Nagashi, jejíž název můžeme přeložit jako “lampiony nabízené vodě”. Během Toro Nagashi se na pláži ostrova Honolulu každoročně sejde několik tisíc lidí, kteří pak společně vypouští plovoucí lampiony na hladinu moře. Vypouštění lampionů můžeme přirovnat k modlitbě za zesnulé a vyjadřuje i touhu po harmonické budoucnosti.

Lampiony se vypouští i u nás, ačkoliv v rozdílné formě. Ti méně informovací se mohou domnívat, že spatřili UFO. A tak jsem jednoho večera pozvedla zrak k obloze a spatřila několik letících světýlek. “Podívej,” upozornila jsem jej na pohybující se světla na obloze a vzpomněla si na naše soukromé vypouštění lampionů přání.

V Čechách je vypouštění lampionů zpestřením výjimečných dnů a módní záležitostí. V Japonsku či na Havaji jsou lampiony součástí tradic. A právě tradice hraje mnohem důležitější roli, než jakou jsme jí ochotni připsat. Tradice symbolizují sociální soudržnost. Jakmile se jedinec účastní tradice, stává se součástí společnosti.

A tak stačí několik blikajících světýlek, lampiony unášené větrem či vlnami, nebo starodávné přenosné lampy, a připadáte si jaksi “začleněnější”. Dáváme našemu světu řád. Necítíme se sami, jsme součástí společenství a tato zdánlivá jednota nám dodává pocit bezpečí.