Šárky blog

Thomas Tracy měl tygra. Byl to sice černý panter, ale co na tom, pro Tracyho to byl tygr.

Co na tom, že nevím, o jaký poddruh přesně šlo. Hlavní je, že se jednalo o tygra a ne o pantera.

Tygr, kterého jsem si pohladila, byl vlastně “tygří mimino”, jak jej jeho ošetřovatel nazval. Tygřík se nechal hladit a kousal skutečně jen kovové mříže své klece. Neváhala jsem se ho dotknout. Jeho srst byla jemná a hladká.

A kde že se s takovým tygrem setkat? V práci. Ještě, že se k němu neseběhlo všech tisíc a víc zaměstnanců. Nohy, které tvoří na fotkách kulisu, proto nepatří jen ošetřovateli, ale i přihlížejícím, hladícím a fotografujícím zaměstnancům.

Nevím, do jaké míry se tygříkovi líbilo hlazení, ale pozornost si vysloveně užíval. Na chvilku měl nejspíš všeho dost a vrátil se do klece, ale zanedlouho mu to nedalo. Vykoukl ven, aby posléze vyšel, lehl si na zem a nechal se rozmazlovat. Nejspíš dobře ví, co na nás platí.

Těžko si představit, že z takového kotěte vyroste kočka vážící 200 nebo 300 kilo.