Šárky blog

Štěstí je pravděpodobně “jen” otázkou rozhodnutí a silné vůle. Nemusí vám být nejlépe, když vidíte, jak se kolem vás hroutí svět a že je všechno trochu jinak, než jste si původně představovali. Naladěním na pozitivní frekvenci se však s problémy poperete mnohem lépe.

“Směle do toho,” řekla jsem si, když jsem se rozhodla posunout svou mysl do sféry pozitivního myšlení.

Pondělí
Musím vstávat už v půl sedmé! Sotva se stihnu umýt a obléct. I přes všechen spěch se ukázalo, že autobus vyrazil nějak brzy, a tak musíme dobíhat. Nechce se mi a ke konci rovinky cítím nedostatek energie. Snídaně nebyla a běžet nenajedená okolo sedmé hodiny ranní na autobus není to nejlepší, co se dá v pondělí ráno podniknout. “Alespoň jsem se ohřála,” chlácholí mě pozitivní já a zbytek dne proběhne v poklidu.

Úterý
Jsem nachlazená, bacily si v mém těle pořádají mejdan, což se mi vůbec nehodí. Řešení je jednoduché: co můžeš udělat zítra, odlož na pozítří.
Pracovní školení jsem přežila bez úhony. Bohužel jsme se fotily. Moje podobizna vypadá standardně nefotogenicky, ale co se dalo čekat. Jsem unavená, nadopovaná Ibalginem a Analerginem… “Mám i hezčí fotky,” chlácholím se.

Středa
Jdu do knihovny, vláčím s sebou tašku se čtyřmi knihami a foťák. “Co kdyby se naskytl nějaký pěkný záběr,” říkám si. Stále mi není dobře, ale s vidinou spánku se vrací i pozitivní mysl.

Čtvrtek
Ráno vstávám brzy a vyrážím na odběr krve. Psychicky se připravuji na dlouhou frontu, ale nakonec jsem na řadě za pět minut. Ploužím se nakoupit něco k jídlu a při návratu domů vidím souseda, jak zalévá květiny na balkoně. Raději se mu elegantně vyhnu a do domu vcházím zadním vchodem. Mám totiž mastné vlasy a nazelenalý obličej.
Je mi tak špatně, že nevnímám ani náladu. Začíná mi být ale jasné, že přijdu o páteční koncert Polemic. “Mají to ze Slovenska co by kamenem dohodil, přijedou zas,” omluvím svou neúčast a jdu si lehnout.

Pátek
Zápisky o pozitivním myšlení se mění v úryvky ze života nemocné.

Sobota
Vyrážím ven. Sice mi není nejlíp, ale zdravotní stav je to poslední, co mě zajímá. Najednou jde všechno mnohem líp. Nemoc mě zasáhla až po šesti hodinách chůze Prahou. Únava stála za to. Náhodou jsem zahlédla papeže, vyfotila ho, a tak nelituji neustálého se tahání s foťákem.
Jenže jsem nemocná a mám chuť nadávat na letošní “povedený” rok. Přívalu negativní energie nakonec odolám.

Neděle
Jsem nemocná, ale léčím se a trhám rekordy ve spánku. Sny si nepamatuji a náladu nevnímám.

Pondělí
Uplynul týden od rozhodnutí myslet pozitivně. Někdy to šlo lépe, jindy hůře. Pozitivní myšlení v přívalu horka způsobeného teplotou není nijak snadné.
Je státní svátek, v nohách cítím slabost, oči se mi zavírají. Kolegyně je víc nemocná než já, a tak se odhodlaně vydávám na cestu do práce. Obchody jsou zavřené, otevřeno mají jen vietnamští prodejci a Tesco Express.
V práci se orientuji především hmatem. Svět je totiž až příliš zamlžený. Dlouhé chodby zejí prázdnotou, opuštěné staveniště připomíná špatný horor.
Bavím se s hostem o návštěvě papeže, ale nemohu se soustředit. Ve studiu udělám několik fotek, které šťastnou náhodou nedopadly úplně špatně. Nakonec se mi z toho všeho podaří vybruslit, odcházím brzy a odpoledne si už vychutnávám těstoviny s výtečnou tuňákovou omáčkou.

Závěrečné shrnutí pozitivního týdne: Pozitivní myšlení je otázkou stereotypu. Zvykneme-li si ke všemu přistupovat negativně, svět se sám o sobě pozitivním nestane. Svět je totiž odrazem naší mysli.
Svůj pozitivní týden jsem sice nezvládla dokonale, ale i snaha se počítá.

Filmotéka pro příliš pozitivní osobnosti: Kurz negativního myšlení