Šárky blog

V každém pracovním procesu občas dojde k selhání techniky. V podobné chvíli nezbývá nic jiného, než popadnout foťák a knihy do knihovny, které měly být vráceny již před několika dny, a vyrazit na procházku spadaným listím.

Cestu mi křížil Centrální park, jak se úzká nudle přírody v naší čtvrti jmenuje. Na samém okraji se rozkládá Netolický rybník (přestože nebydlím v Jižních Čechách). Nad rybníkem vede trubice metra. Když se zešeří, změní se i nálada parku. Trubice mu totiž dodává podobu až odstrašující země, která pak v mlze vypadá ještě podivněji.

Dopoledne byl park poloprázdný. V našem parku totiž obvykle nikdo necvičí Tai-chi, ani nácvik provazochodectví se tu nějak neujal. Podobným kouskům jsem přihlížela v parku na Vinohradech. U nás jsem narazila na dítě na hřišti, několik rybářů a muže sekajícího trávu. Potkala jsem také běžce a houfy ptáků, jimiž jsem byla zpočátku opravdu nadšená. Až když jsem přišla blíž, uvědomila jsem si, že ti pěkně vypadající ptáci jsou obyčejní holuby.