Dvacáté výročí
Neměli jsme s sebou bony a nenarazili ani na jediného veksláka, a tak jsme se byli nuceni obejít bez voňavého mýdla, céček nebo kulatých a věčně tvrdých žvýkaček, které jsem jednou rozdávala spolužákům na oslavu svých již sedmých narozenin.
Stánkovým Tuzexem a hudbou si Staroměstské náměstí připomnělo 20. výročí události 17. listopadu 1989.
Ze Staroměstského náměstí jsme se přesunuli na Národní třídu, kde jsme se nemohli téměř hnout a krátký úsek mezi obchodním domem a kavárnou Louvre ušli za deset patnáct minut. Nakonec jsme se dostali k památníku. Velký počet lidí a teplo plápolajících svíček vytopilo průchod na opravdu vysokou teplotu.
Před rokem jsem si připomněla výročí listopadových událostí dokumentem Občan Havel, letos ho viděla naživo, i když opravdu jen z dálky. Bohužel plán projít obchodním domem jsem neměla jen já, a tak se tísnili lidé i zde. Ochranka obchodu se nezdála být příliš nadšená, ale neměla příchozí kam vyhodit. Ulice byly totiž už tak plné.
Na jednu stranu je mi líto, že jsem Václava Havla viděla zdálky a že jsem píseň Vladimíra Mišíka pouze slyšela, ale nakonec jsem trochu zalitovala. Proč se Češi nesetkávají při oslavách státních svátků častěji?
This is a WPSimpleViewerGallery
18. 11. 2009, 8:18 #frana
Škoda, že jsem marodil. Mohl jsem rozjet veksl s céčkama
18. 11. 2009, 11:13 #Šárka
Já jsem se bavila, i když jsem se s veksláky minula. A pivo se prý na Staroměstském náměstí prodávalo i za 2,90 Kč, ale pouze brzy odpoledne.
Atmosféra byla na každý pád super.