Šárky blog

Za okny lehce dopadá sníh. Chtěla jsem sice popsat tiché padání sněhu, jenže pozadí celé idyly narušují automobily, prodej vánočních stromků a poměrně velký supermarket. Narušitele jsem proto přehlušila koledami nazpívanými Frankem Sinatrou, které posléze vystřídala vánoční mše Jakuba Jana Ryby.

První Vánoce za mnou, druhé Vánoce přede mnou, jak naznačoval i příchod našeho souseda, s jehož rodinou sdílíme nepříliš prostornou chodbu.

Pozdravíme se právě v okamžiku, když vystupuje z výtahu ověšen objemnými taškami, do nichž naskládal vánoční dárky. K tomu všemu se mu u nohou prochází pes. Soused se zřejmě rozhodl podpořit ekonomiku v době recese a svým dětem připraví štědré Vánoce. Odemknu tedy dveře do společné chodby, protože se mu nedostává volných rukou. “Mám toho trochu víc,” prohodí omluvným tónem. Následně si vyměníme nicneříkající fráze o počasí, načež soused hrdinně otevře dveře od bytu. Nečekal však, že mu přijde naproti malá dcerka.

“Tati, už přišel Ježíšek?” zeptala se se a zkoumavým pohledem prohlížela vyrovnané balíčky v jedné z tašek.

Soused se na chvíli zarazil. Uvědomil si svou situaci, která v ten okamžik nebyla právě nejrůžovější. “Ale to ještě asi ne,” snažil se ujistit dítko nepříliš přesvědčivým tónem.