Šárka Ševčíková

Zatímco někdy v 15. století vyráběly Švédové z pálenky střelný prach a děti si v ní máčely chléb co by pochoutku, v prosinci 2009 jsme na vánočních trzích nenarazili ani na skleničku něčeho méně či více tvrdého. Stánky nabízely pouze horkou čokoládu nebo nápoje typu horké jablko.

Právě v Malmö jsem se poprvé cítila jako alkoholik. Zřejmě jsem si navykla na stánky se svařeným vínem a punčem na každém rohu, reklamy na alkohol a pivní slavnosti. Tehdy jsem si uvědomila, že jsme zemí alkoholu, nebo alespoň piva, když už nic jiného.

“Kde můžeme koupit alkohol?” zeptali jsme se na ulici přiopilého Švéda trpícího škytavkou.
“Ve speciálních obchodech, ale ty už asi mají zavřeno,“ rozhlédl se okolo sebe a poslal nás do baru.

Na prodej alkoholu má ve Švédsku monopol Systembolaget, řetězec obchodů, na které jsme během krátkého pobytu ani jednou nenarazili. Dokonce ani na webových stránkách řetězce jsme nenašli adresy obchodů.

Zašli jsme tedy do jedné z méně obsazených hospůdek. Ve Švédsku jako by bylo pravidlem, že si vás číšník nebo servírka dlouho nevšímají. Každému je to ale jedno, protože večer se nikam nepospíchá.

“Máte tmavé pivo?” zeptali jsme se. Vyrábí se vůbec ve Švédsku tmavé pivo?

“Ano, máme,” přikývl číšník a po chvíli nám donesl české pivo Ferdinand. V životě jsem ho v Čechách nepila. Musím ovšem dodat, že nejsem žádná velká pivařka a z alkoholu mám raději víno…

A tak jsem se seznámila s další částí české pivní kultury ve Švédsku (za švédské ceny!).