Šárky blog

Když se jej režisér dokumentárního filmu War Child zeptal, kolik lidí zabil, nebyl si jist. Zavzpomínal na okamžiky, kdy ležel v trávě, střílel okolo sebe a občas zahlédl, jak se někdo kácí k zemi. Válka odklonila etiku na vedlejší kolej.

Hudebník Emmanuel Jal, jehož příběh dokumentuje film War Child, měl smůlu. Narodil se v neklidném prostředí Súdánu a dětství strávil bojem v občanské válce.

“Lidi umírali jako mouchy,” rapuje dnes, přestože líčením válečných zážitků v sobě vyvolává deprese.

“Proč jsem přežil?” ptal se opakovaně sám sebe. Chtěl spáchat sebevraždu, ale později vyměnil zbraně. Dnes bojuje za mír v Súdánu muzikou, navštěvuje utečenecké tábory i školy a vypráví svůj příběh.

“V roce 1983 začala válka,” začíná vyprávět Emmanuel Jal ve filmu War Child.

Ve skutečnosti začala občanská válka v Súdánu mnohem dřív. K té první došlo mezi lety 1955 až 1972, kdy se Jižní Súdán cítil utlačován centrální vládou. Ve zmíněném období došlo v Súdánu ke dvěma vojenským pučům. Druhý z nich vynesl k moci plukovníka Jaafara Nimeiriho, který v roce 1972 podepsal mírovou dohodu slibující Jižnímu Súdánu autonomii.

Po jedenácti letech míru vypukla druhá občanská válka z podnětu politika Nimeiriho, který chtěl upevnit v zemi postavení islámu. Proti jeho snahám se postavil křesťanský Jižní Súdán a především Súdánská lidově osvobozenecká armáda pod vedením Johna Garanga.

Země zchudla následkem dlouhotrvající války. Šrámy si odnesli dospělí, když přihlíželi kanibalismu a znásilňování, ale i děti, které byly nuceny chopit se zbraní.

“Narodil jsem se 1. ledna 1980, ale zeptejte se 50 tisíc dětských vojáků a odpoví stejně,” říká Emmanuel Jal v dokumentu. Děti byly od rodičů odvedeny dřív než si zvládly zapamatovat datum narození.

Jestliže se tehdy zdálo všechno jednoznačné, dnes ne. Emmanuel Jal věřil, že bojuje za svobodu. Stal se však jedním ze zahořklých obyvatel Afriky, otroky chudoby a násilí.

Dalo by se říct, že příběh Emmanuela Jala, chudého dětského vojáka, připomíná pohádku. Nejprve se prosadí svou hudbou a později se vrací do Súdánu, aby se setkal se svými příbuznými. Každá pohádka má v reálném životě trhlinu. Pro Emmanuela jsou takovou trhlinou deprese, kterými trpí vždy, když vypráví osudy dětských vojáků, vzpomíná na válku a odpovídá na dotěrné dotazy.

Ani situace v Súdánu není právě nejpříznivější. Země sužovaná dlouhou občanskou válkou zůstala rozvrácená. Situaci neulehčují ani rozmíšky mezi západní oblastí Súdánu, tedy Dárfúrem, a Čadem.

Film War Child je určen hudebním fanouškům, kteří se zajímají i o jiné muzikální končiny, ale i těm, kteří se chtějí dozvědět něco víc o situaci v Súdánu.

Čteme-li v novinách o tisícovkách a milionech mrtvých, vidíme jen nicneříkající čísla, pouhou statistiku. Filmová a hudební výpověď Emmanuela Jala se proto stává ztělesněním Súdánu a osudů jeho obyvatel.