Šárky blog

Mám ráda galerii DOX. Nejenže ohromí svými prostory, ale pojme obvykle dvě tři často skutečně zajímavé výstavy. Místní zaměstnanci nevybírají poplatky za focení, jako je tomu jinde, což je více než sympatické.

Do DOX jsme zašli na výstavu děl Jana Kaplického – od realizovaných návrhů až po ty, které zůstaly ležet ladem. Zaujal mě návrh obytné postele coby moderního obývacího prostoru a především jídelní souprava. Cena prý na vyžádání v obchodě DOX. Raději jsem se neptala, a tak netuším, zda jde o psychologický efekt, nebo zda je souprava nádobí skutečně tak drahá. V prvním patře na galerii se konala výstava šachů v někdy opravdu necudném provedení. Výhled na Kaplického chobotnici, i když bohužel jen její papírovou podobu, stál za to.

Následovala série 31 portrétů v rámci výstavy MALÍK URVI II [malý kurvy]. Jde o portréty soudců a státních zástupců, kteří se angažovali v politických procesech bývalého režimu. Hloupé je, že zobrazení lidé jsou stále zaměstnanci českých soudů. Je to však logické – mezigenerační výměna neproběhne jen tak ze dne na den.

Podle uměleckého ředitele centra DOX může za současnou morální krizi mentalita zděděná z komunistické minulosti. A k 20. výročí konce tohoto režimu navazuje instalací Evidence zájmových osob. StB, která vychází z počítačové databáze Státní bezpečnosti obsahující stovky tisíc jmen. Nešlo pouze o spolupracovníky, ale i o ty, kteří byli pro StB z nějakého důvodu zajímavý, tedy o ty, kteří mohli být pro režim nebezpeční. Na stěnách DOXu najdete tisíce jmen, až z vás z nich přecházejí oči. Některými z nich se ještě nevytapetovalo, a tak leží v balíku na podlaze jedné relativně prázdné místnosti DOXu.