Kolikrát se v supermarketu zastavíme, abychom si přečetli složení daného výrobku a zjistili, jaké to druhy barviv a konzervantů obsahuje, případně se informovali alespoň o době použitelnosti. Zvláštní je, že si tak nepočínáme vždy. Kolik z nás pravidelně kontroluje cedulky oblečení nebo se zabývá tím, kde byl vyrobena elektronika, kterou denně používáme?

Opět přednáška ve Francouzském institutu. Tentokrát na téma: Obchod: překážka nebo nástroj pro respektování lidských práv?

Hlavním přednášejícím byl Antoine Garapon, soudce, právník a generální tajemník Institutu vyšších právnických studií. Kromě toho je bojovníkem za lidská práva, působil jako zástupce generálního tajemníka Mezinárodní federace lig pro lidská práva. Přednášku uváděl a komentoval Šimon Pánek.

Může se zdát prapodivné, že zatímco boj proti testování kosmetiky, potravin a chemických prostředků, na zvířatech byl ostře sledován médii a díky tlaku společnosti se od krutých testů pomalu ustupuje, otázka lidských práv a využívání, či lépe řečeno zneužívání, dětské práce jako by nikoho nezajímalo. Šimon Pánek v této souvislosti zmínil kampaň Stop Child Labour, School is the best place to work a českou variantu této akce Stop dětské práci, je lepší chodit do školy, která se u nás nesetkala s velkou odezvou.

Antoine Garapon vyjádřil víru ve všeobecnost a nedělitelnost lidských práv, která je zakotvena i v oficiálním postoji Evropské unie. Jak však zmínil, nejedná se o slepou aplikaci evropského pracovního práva, protože ani to není v Evropě jednotné (vždycky jsem Francouzům záviděla pětatřicetihodinový pracovní týden).

Můžeme trochu zapochybovat o tlaku na některé státy. Na příkladu Číny si dobře uvědomíme, že právo nemilosrdného obchodu bývá silnější, než diskuze o dodržování lidských práv. Na obranu Číny bychom mohli namítnout cosi o suverénosti tamních společností, ale není to právě stát, který určuje pravidla hry?

Ani stát však není hlavním rozhodčím v celé situaci. Rozhodnout mohou koneční zákazníci volbou svých nákupů. Informují se spotřebitelé o pracovních podmínkách ve firmách, jejichž výrobky nakupují? Dostatek informací má zřejmě jen menšina Čechů.

Šimon Pánek vystoupil s představou podrobnějších visaček. Například při nákupu trička bychom si na visačce mohli přečíst hodinovou mzdu pracovníka v továrně a další doplňující informace týkající se pracovních podmínek. Tato představa se však jeví zatím jako nereálná. Zdrojem informací zůstává internet a výsledky snah neziskových organizací (např. Ethical Consumer). Alternativou zůstávají výrobky Fair Trade.

Kdo nevlastní jakékoliv zboží, které bylo vyrobeno v Číně, ať první hodí kamenem. Nerada bych se dostala do slepé uličky tvrzením, že podobné věci nevlastním. Při nákupu oblečení si dávám pozor, ale s elektronikou to bývá složitější. Právě proto je dobré sledovat politiky daných společností. Made in China neznamená Made in hell. Existují firmy, jejichž požadavek na dodržování lidských práv je univerzální.

A tak se opět dostáváme ke spotřebitelům a neexistenci převládajícího etického požadavku na dodržování lidských práv. Firmy si totiž dovolí jen to, k čemu jim dáme souhlas. To ony závisí na nás a ne my na nich.