Atmosféra v Kodani byla strhující, jenže některé okolnosti mi přijdou naprosto beznadějné.

• Evropa sklízí kritiku za nedostatečné snižování emisí. Vtip je v tom, že kritiku vyslovili zástupci země, která je druhým největším znečisťovatelem.
• Souhlas s dalším snižováním emisí se čeká od Baracka Obamy. Bohužel však pouze od něho, protože na americké půdě by za své rozhodnutí Nobelovu cenu do ohně pravděpodobně nedal. Čeká další smlouvu osud Kjótského protokolu?

A jak to vypadalo v Kodani před velkou politickou událostí? Policisty jsem viděla jen při střídání stráže. Starala se totiž o bezpečnost vojáčků, kteří od svých cínových kamarádů neměli daleko. Pěší zóna v centru města nebyla obsazena policisty, ale spíše turisty, pouličními umělci a přípravami na akce doprovázející zasedání OSN. Copenhagen se změnil v Hopenhagen.

Tak trochu jsme se stali součástí chumlu příprav, když jsme si například zašlapali na cyklotrenažéru, čímž jsme rozsvítili žárovky na vánočním stromku. Prohlédli jsme si obrovskou kouli, která se po setmění změnila v otáčející se planetu Zemi, a navíc jsme byli svědky tesání do kusu ledu, z něhož se zrodil lední medvěd.

Here a SimpleViewer Flash gallery should be displayed. Click here to open the post in your browser to see the gallery.

Nejvíc na mě ale zapůsobilo předvánoční setkání v místnosti kousek od kostela v centru města. Místní zde prodávali ručně vyrobené dárky, glögg, neboli svařené víno s vodkou, rozinkami a mandlemi, a opečené koule z vaflového těsta se zavařeninou a cukrem.

Najednou jsem okolo sebe měla možnost pozorovat zájem lidí o politiku a dění okolo. Jen jsem zalitovala, že u nás podobné aktivity neexistují.

Dnes přednášel Brice Lalonde o změnách klimatu.

Brice Lalonde je zmocněnec Francie pro mezinárodní jednání o klimatických změnách. Působil jako ministr životního prostředí a v letech 1995 a 2002 kandidoval v prezidentských volbách.

Právě Francie je tahounem EU v oblasti životního prostředí. Francouzský parlament schválil zákon, který má za cíl dosáhnout snížení emisí plynů do roku 2050 o 75 % ve srovnání s hodnotami z roku 1990. Znamená to například, že od roku 2012 se budou ve Francii stavět pouze energeticky úsporné budovy a běžné neúsporné žárovky zmizí z pultů obchodů do dvou let.

Brice Lalonde vyvrací argument, že toto ekologické opatření je pouhým gestem silného státu, který si může dovolit investice do ekologicky šetrných technologií. Ukazuje se totiž, že následky změn klimatu by mohly být mnohem nákladnější, než prevence a invesice do modernizace.

Zdůrazňuje i spolupráci s rozvojovými státy. Právě nejchudší státy by na klimatické změny doplatily nejvíce. Přírodní pohromy ovlivněné globálním oteplováním znamenají pro rozvojové země opravdovou katastrofu, zatímco ekonomicky silnější stát si s katastrofou poradí nesrovnatelně lépe.

Ve finanční krizi vidí Brice Lalonde výzvu. Můžeme ji tedy uchopit a vypořádat se s krizí, aniž bychom zatěžovali životní prostředí? Musí stát ekonomie a ekologie nutně v opozici?

Upřednostňování ekonomického pohledu na život a svět působí podivně, protože zatímco ekonomika je jedním z prostředků, který by měl vést k dosažení cíle, životní prostředí má hodnotu samo o sobě, je prostorem, který stanovuje fyzické meze našeho života.