Konečně tedy vím, kolik mouky si představit pod výrazem 1 cup all-purpose flour, proto jsem se vrhla na pečení, bez otravného počítání či převádění jednotek, které mi nešlo ani ve škole, natož po tolika letech matematické abstinence.

Navíc i dostupnost poměrně levných bio hrušek mě inspirovala k pečení čokoládovo-hruškového koláče podle smitten kitchen.

Co budete potřebovat?

• 125 g (1 cup) hladké mouky,
• 1 lžičku prášku do pečiva,
• 1/4 lžičky soli,
• 3 vejce o pokojové teplotě,
• 113 g (4 unce) másla,
• 85 g (3/4 cups) cukru,
• 3 hrušky nakrájené na malé kousky,
• asi 60 g čokofleků, ale já jsem použila čokoládu se 70 % kakaa, kterou jsem nakrájela na malé kousky.

A jak dál?

Smíchejte mouku, prášek do pečiva a sůl. Poté přichází čas na mixér! Šlehejte vejce asi 5 až 10 minut až zesvětlí a nabudou na objemu.

Máslo dejte na pánev, rozpusťte ho a nechte hřát ještě několik minut, dokud nezhnědne a nezačne vonět po ořeších. Pánev odstavte, ale udržujte ji stále trochu teplou.

Do rozšlehaných vajec přidejte cukr a opět několik minut šlehejte. Až když vaječno-cukrová hmota začne ztrácet objem, pomalu začněte přidávat máslo a mouku s práškem do pečiva a solí.

Těsto nalijte do připravené formy, posypte nakrájenými hruškami a čokoládou. Obojí během pečení klesne až téměř na dno. Pečte při teplotě 180 °C asi 40 minut.

Hruškový koláč

Těsto:
200 g hladké mouky, 60 g moučkového cukru, 1 vanilkový cukr, 150 g másla, 1 vejce

Náplň:
300 ml mléka, 80 g krupicového cukru, 1 sáček vanilkového pudinkového prášku, 200 g měkkého tvarohu

A samozřejmě hrušky, asi 4 větší.

Postup:

1. Smíchejte mouku s moučkovým cukrem, přidejte vanilkový cukr, máslo a vejce. Ingredience zpracujte v hladké těsto, které nechte asi půl hodiny odležet v ledničce.
2. Z mléka, cukru a pudinkového prášku uvařte pudink. Do vychladlého krému přidejte tvaroh.
3. Těsto se má rozválet na kulatý plát, ale já zásadně vtlačuji těsto do vymazané (papírem vystlané) formy.
4. Na těsto rozetřete připravený krém a na něj hrušky (zbavené jádřinců, nakrájené na tenké plátky, na chvíli nechané ve vodě s citronovou šťávou).
5. Koláč se peče asi 40 minut při 180 stupních.

Zdrojem tohoto receptu je jeden časopis pro ženy, kde doporučují po upečení přetřít hrušky meruňkovým džemem a posypat plátky mandlí. Rozhodla jsem se vyzkoušet méně sladkou alternativu, totiž želatinu (Dr. Oetker ji nabízí z agaru, tudíž nemusí zemřít jediný kopytník).

Výsledek: Recept se musím pokusit neztratit, protože dort je jemný a stojí za to. Vřele doporučuji.

Jahodová tartaletka

Těsto:
300 g hladké mouky, 150 g moučkového cukru, 200 g másla

Náplň:
150 g másla, 100 g moučkového cukru, 300 g měkkého tvarohu, 1 balíček vanilkového cukru, dortové želé a hodně jahod (asi 250 – 300 g, ale záleží na chuti)

Postup:

1. Mouku smíchejte s moučkovým cukrem, přidejte máslo a vejce. Zpracujte těsto a nechtě ho asi hodinu odpočívat v lednici.
2. Odleželé těsto pak můžete vyválet a dát do malých formiček. Vzhledem k tomu, že malé formy nevlastním, zamačkala jsem těsto svým obvyklým způsobem do větší dortové formy. Dno propíchejte několikrát vidličkou a pečte asi 20 minut na 200 stupňů.
3. Máslu vyšlehejte s cukrem, přidejte tvaroh a vanilkový cukr.
4. Upečené těsto nechte vychladnout. Poté plňte krémem a navrch položte nakrájené jahody, které nezapomeňte zalít dortovým želé.

Výsledek: Stálo to za pokus. Příště nahradit jiným (lepším!) krémem, třeba pudinkovou kombinací. Těsto se podobá tartaletce od Paula.

Časopisecká inspirace  recepty nebyla špatná. Byla jsem obohacena o několik desítek minut v kuchyni, čímž klesá počet minut, které bych mohla zabít plodnějším způsobem. Z toho vyplývá, že si na nějakou dobu naordinuji pečící klid.

Coby nejedlík masa jsem z tohoto potěšení vyřazena, a tak jsme koupili bílé lehké víno, protože to bylo asi jediné, co se vyplatilo koupit. Džemy St. Dalfour si kupuji už dávno v supermarketu, stejně tak kaštanové pyré, a quiche si můžu upéct i doma (protože můj je nejlepší), případně na něj zaskočit kamkoliv jinam. Markonky nebo jiné tradiční sladkosti chyběly. Ceny byly poněkud vyšší, a to i v porovnání s těmi francouzskými.

Cestou rozpálenými ulicemi jsme narazili na malé divadelní představení. Nejprve jsme však museli nasednout na kolotoč. Zajímavě pojaté představení ostravského Bílého divadla Z tohoto obrazu už nikdy neodejdu pojednávalo o smrti a bylo součástí propagační akce Ostravy, která kandiduje na město kultury 2015. Hlavní kulisou byl kolotoč, který napodoboval soukolí života. Paní smrtka sice vystupovala v bílém spodním prádle, ale kosou se oháněla svižně.

Here a SimpleViewer Flash gallery should be displayed. Click here to open the post in your browser to see the gallery.

Ze všech níže uvedených ingrediencí může vzniknout francouzský slaný koláč (nebo pizza, jak někteří přirovnávají, i když s ní nemá quiche téměř nic společného).

Ingredience na těsto:

• 300 g hladké mouky,
• špetka soli,
• 125 g másla,
• 100 ml vlažné vody.

Náplň:

• 1 kg čerstvého špenátu (případně zmraženého Bonduelle),
• 300 g uzeného nebo čerstvého lososa,
• 3 vejce,
• 250 ml smetany,
• sůl,
• pepř,
• stroužek česneku.

Ingredience na těsto pořádně smíchejte až vznikne poměrně hutné těsto, které umačkáte do připravené vymazané formy a několikrát propíchnete vidličkou. Někdo nejdřív peče těsto na korpus a až poté přidá náplň, ale já ne. Na připravené těsto rovnou přidám směs ze špenátu a lososa.

Pro náplň nakrájejte osoleného lososa na malé kousky, kterého smícháte s připraveným špenátem (spařeným na pánvi s česnekem). Přidejte vejce, smetanu, nezapomeňte osolit a opepřit, případně jinak dochutit.

A výsledek? Lehce křupavý, šťavnatý, aromatický… Ideálně upečený v kulaté formě.

Tehdy začal boj spočívající v hledání vhodných surovin a zpracovávání extrémně lepivého těsta, které odolávalo štědrým nánosům mouky. Výsledek nakonec stojí za to.

Švédské zázvorové sušenky

Ingredience

• 300 g másla,
• 450 g cukru,
• 6 kávových lžiček Golden Syrup (nalezen v Tescu za příjemně nízkou cenu, ale může být nahrazen medem),
• 2 kávové lžičky skořice,
• 1 kávová lžička drceného hřebíčku,
• 1 kávová lžička mletého zázvoru,
• 1 kávová lžička prášku do pečiva,
• 2 kávové lžičky kardamonu,
• 200 ml vody,
• 900 g mouky.

Postup

1. Utřeme máslo se sirupem, kořením a zázvorem,
2. přidáme mouku, cukr a dobře promícháme, čímž vznikne pořádně lepivé těsto.
3. Necháme 24 hodin v lednici odpočinout.
4. Z odpočinutého a vyváleného těsta vykrajujeme a pečeme asi 5 až 10 minut při 220 stupních.

Čím jednodušší tvary si vyberete, tím je vykrajování a pečení jednodušší. Samozřejmě, že jsem nakonec stejně neodolala pracným sobům a vykrajovala, uždibovala a párala se s detaily. Když jsem soby podrobila zdobení, mnohokrát jsem proklela závan adventní pracovitosti.

Julmust, vánoční cola s chmelem

Julmust je nealkoholický nápoj, který se objevuje ve Švédsku v době adventu (nebo jiných svátků, ale obvykle pod jiným jménem).

Jde o colu s neidentifikovatelnou kořeněnou příchutí, která vzdáleně připomíná aroma českého rumu. Jenže ve Švédsku bychom tuzemák hledali marně. Stejně jako alkohol v obchodech.

Poněkud záhadný nápoj má na svědomí Herry Roberts a jeho otec, kteří v roce 1910 vytvořili nealkoholickou alternativu k pivu. Dodnes jej vyrábí pouze firma Roberts AB, přičemž tradiční recept zůstává tajný.

U nás jsem objevila Julmust v IKEA. Bohužel jen nelight verzi.

Jednoho nedělního poledne jsme se oddali lenosti, rozhodli se nevařit a zajít na oběd do restaurace Makakiko u Anděla na Running Sushi, přestože sám název Running Sushi je trochu zavádějící. V různobarevných miskách totiž můžete objevit i teplou kuchyni – od hovězího masa v teriyaki omáčce po zapečené mušle.

Studená kuchyně putuje na dolním pásu. Pochutnala jsem si tak především na maki sushi a nigiri sushi, ale i na zelenině, ovoci méně či více exotickém, dortících z rýžové mouky, které se rychle rozpouštějí v ústech…

Marně jsem však hledala systém v používání barevných misek. A protože jednou bylo
v červené misce sushi a podruhé zas ovoce, usoudila jsem, že ne vše musí dávat smysl.

Touha ochutnat vše alespoň trochu neznámé převládla. Obsluha působila trochu vtipně bleskurychlým odnášením veškerého nádobí, které jsme jen trochu poodsunuli stranou, a tak jsme nakonec ztratili přehled o objemu snědeného jídla. A výsledek hodování? Přejedení ve své dokonalé a malátné formě.

Výhody Makakiko

• přijatelná cena,
• možnost ochutnat vše, co se vám zlíbí,
• milá obsluha.

Nevýhody

• atmosféra trochu pokulhává – od japonské restaurace přece jen stále čekáme sezení na zemi a tradiční hudbu v pozadí a ne kulisu nákupního centra,
• malý výběr sushi – pouze maki a nigiri,
• hrozba nechutného přejedení se.

Během včerejšího nakupování jsme narazili na ovoce, kterému se říká Tamarind Sweet, nebo také česky povidlovník. Vzhledem k tomu, že ráda ochutnávám téměř vše, co neznám, tak vanička s hnědými lusky putovala do nákupního košíku.

Problém Tamarindu tkví však v tom, že nevypadá příliš vábně. Mohli bychom sice namítnout, že na vzhledu nezáleží, protože “to” nejdůležitější bývá obvykle skryto pod slupkou, jenže ani pod ní nevypadá Tamarind “jako k nakousnutí”.

Tamarind se skládá ze skořápky, kterou lze jednoduše rozlousknout prsty a tmavě hnědé dužiny s několika peckami. Jí se dužina, která chutná téměř jako povidla.

Po snědení všech povidlovníků jsem se dozvěděla, že se lusky mohou namočit v horké vodě a z nich vymačkaná dužina se může použít na vaření. Tamarind pochází z Indie, obvykle se pěstuje v tropických či subtropických oblastech, a tak i recepty na jeho přípravu jsou exotické.

Pochybnosti ohledně povidel však nadále zůstávají…

KhanaPakana.com: recepty na přípravu Tamarind Sweet

Tento týden jsem si na naše setkání gastronomicky neuspokojených žaludků vzpomněla. To když jsem zahlédla nově otevřený Burger King.
Řetězce rychlého občerstvení jsou tu od toho, abyste jídlo obdrželi co nejrychleji. S rychlostí doručení jídla na tác však klesá kvalita pokrmu, a proto jsou fast foody některými opovrhovány.
Jde o degradaci kultury stravování? Lze snížit kulturu stravování v zemi s nepříliš vysokou kvalitou stravovacích zařízení?

Setkávám se s lidmi, kteří neberou restauraci jako službu, ale jako místo, kde očekávají jídlo a pití, s jehož kvalitou se smíří a raději nehledají chuťovým buňkám příjemnější alternativu, protože “tady jsem už byl, tak proč chodit jinam”.

Restaurace je služba jako kterákoliv jiná a některé vypočítavé triky majitelů restaurací způsobí nepěkně vysokou sumu na účtu.

Čeští restauratéři se přou i o vodu, kterou s radostí účtují svým návštěvníkům. Nikdo se nepozastavuje nad situací v restauracích na západ od nás, kde voda z vodovodu tvoří nedílnou součást servisu restaurace. Nutno zdůraznit, že voda z vodovodu je samozřejmě zdarma, zatímco v Praze můžete narazit na podnik, kde se cena obyčejné malé balené vody pohybuje okolo 40 Kč (Za stejnou cenu zde koupíte 2 dcl Lambrusca. Že by podpora alkoholismu?). O výmluvách restauratérů píší Lidové noviny v článku Pít z vodovodu? Proč ne.

Reflex si bere na paškál suroviny používané k přípravě jídel. Z absence sezónních produktů v českých restauracích se stala nepsaná norma. Ještě horší to bývá s bezmasou stravou. Opravdu mají všichni neustále chuť na maso? Nabídka smažených sýrů se brzy vyčerpá a stále častěji nabízejí restaurace vegetariánská rizota, těstoviny, pizzy. K dosažení ideálu je však ještě daleko.

Místo přebírání zvyklostí zvyšujících kvalitu služeb přebíráme nové řetězce fast foodů. A tak je tu nový Burger King, který rozhodně nesníží kulturu stravování a nepředkládá svým zákazníkům důkazy o tom, že jsou jeho výrobky vhodnou součástí zdravého stravování, jako to činí jeho konkurent.

Vstup na vlastní nebezpečí? Film Super Size Me dokazuje, že i mleté maso může obsahovat cukr a že způsob stravování se velice rychle projeví nejen na fyzické, ale i na psychické stránce, člověka.

Před dvěma lety jsem se rozhodla skoncovat s masem. Stejně mi nechutnalo.

Vtipné je, že jakékoliv důvody k požívání masa dokáže moderní věda lehce vyvrátit. Čím více jsem se se zajímala o složení potravin, tím více jsem se utvrdila v názoru, že většina lidí jí maso proto, že jim chutná, případně proto, že se jedlo vždycky. Zvyk je železná košile.

Na pomoc jsem si přizvala Wiki, která uvádí orientační složení masa. Maso se tedy skládá především z vody, bílkovin, tuků, dusíkatých látek, bezdusíkatých a anorganických látek.

Pominu-li chuť, co by základní důvod, proč jíst maso, pak je třeba zdůraznit významný obsah minerálních látek. Jedná se především o železo a zinek.

• Železo však najdeme i ve fazolích, čočce, meruňkách, švestkách a mandlích. Ve 150 g masa najdeme až 6 mg železa. S 200 g fazolí přijmeme 5 mg železa a s 45 g snídaňových cereáliích 4 mg železa. Pro dobré vstřebávání železa je třeba zajistit dostatečný příjem vitamínu C.
• Zinek obsahují sýry, fazole, ořechy, ovesné vločky nebo pšeničné klíčky.

Jednou z mála látek, kterou nedokáže vegetariánská strava nahradit, je vitamín B12, a proto jsou jím vegetariánské výrobky doplňovány uměle. Pokud vegetarián jí vejce, pak mu nedostatek vitamínu B12 nehrozí.

Nesmím zapomenout na bílkoviny, protože právě ony jsou používány k odůvodnění masitého jídelníčku.
Jenže v přírodě není nic zcela jednoznačné. Lidské tělo neumí využít plnohodnotnou bílkovinu z masa. Požitá bílkovina je tedy nejprve složitě rozkládána.
Následně může tělo využít rozložené aminokyseliny a poskládat z nich bílkoviny.
Maso však není jediným zdrojem bílkovin.

A negativa masa?

• Tradičně vysoká spotřeba masa bývá spojována s rakovinou tlustého střeva.
• Příliš mnoho tuku z masa může podporovat vznik srdečních chorob.
• Lidské tělo považuje maso za cizorodou látku, které se brání (Molekuly masa se ukládají v lidských tkáních a tam vyvolávají reakce imunitního systému. Lidský imunitní systém totiž považuje molekulu masa za škodlivinu.).

Pro ekologické duše:
Bylo zjištěno, že 2 hektary půdy uživí jednoho milovníka masa. Stejné dva hektary však uživí 14 vegetariánů (konzumují-li vajíčka a mléčné výrobky) a 54 veganů.

Malá černá krabička, za kterou jsem zaplatila nehorázné peníze jen proto, abych si pochutnala na sushi, největší japonské delikatese, mistru jednoduchosti a rafinovanosti schovávajícím se v jediném pokrmu.

Maki sushi, Ebi, Hirame… V obchodě vypadalo vše, jak má být, jenže nic není takové, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Když jsem se nedočkavě vrhla na wasabi, zjistila jsem, že místo lahodného zelenkavého wasabi budu sushi namáčet do tmavě zelené hmoty připomínající žabinec. Přilila jsem tedy víc sojové omáčky a doufala, že to bude přece fajn. Pustila jsem se do maki sushi, které bylo o stupeň horší, než sojová omáčka a čím déle jsem jedla, tím více jsem si uvědomila přílišnou lepivost rýže a stáří ryb.

Šetřit se tedy nevyplatí, pokud je vám během trávení levnějšího jídla na zvracení a chuť sushi zapíjíte všemožnými tekutinami, abyste přehlušili podivnou pachuť ulpívající na patře.

Proto již nikdy Sushi od Shisu slibující “fresh” pokrm. Příště raději do drahé, ale vynikající restaurace Miyabi.