Více než 1 milion obyvatel a všeobecná známost – tak je definováno velkoměsto. Možná, že se Praha této definici nebezpečně přibližuje, ale frekvence nežádoucích setkání tu bývá čas od času až příliš vysoká na to, abych svou rodnou část hroudy mohla označit za velkoměsto.

Předevčírem jsem například potkala učitelku z VOŠky, kam jsem chodila. Učila ekonomiku, marketing, případně další “okecávací” předměty a byla známá tím, že mě a mou kamarádku, vedle které jsem seděla, neměla právě v lásce. Vlastně ani netuším proč. Při jejích výkladech si četli noviny, svačili nebo luštili křížovky i všichni ostatní, nejen my dvě.

A tak jsem tedy potkala svou “oblíbenou” učitelku na cestě metrem z lekce Bikram yogy. Byla jsem rozcuchaná, upocená a oblečení se na mě neslušivě krčilo a lepilo. “Vypadáš jako troska,” musela si myslet. Jistě jsem ji potěšila.

“Takové problémy máte jen vy ženy,” slýchávám a možná je to pravda. Ředitelka na střední nás často kontrolovala na chodbách, zda chodíme řádně oblečeni a přezuti. Možná si neuvědomila, že v osmnácti má člověk vlastní názor na styl oblékání a nepotřebuje rady od přemalované paní s nevkusnou pozlacenou broží připnutou na halence. Nedovedu si představit, že by nás podobným způsobem kontrolovat chlap.

Kdesi jsem četla, že ženy jsou velké kritičky a navíc používají přísnější metr pro ženy než pro muže. Autor, jehož jméno jsem zapomněla, tento fakt zdůvodňuje tím, že se ženy cítí slabší a ohroženější. Slabost jedné členky skupiny oslabuje i ostatní a celou skupinu.

Nebo se jedná o rivalitu a ředitelka ze střední zkoumala vyrůstající konkurentky?

Poslední dobou se na cvičení setkávám s lidmi ve věku mé mámy. Nic proti tomu, kdyby většina z nich nevypila jen jednu kávu denně se sodou. Pokud roky necvičíte a vydáte se do horkého prostředí, nezvládáte docvičit, a tak se sem tam stane, že cvičitel nešťastníka posadí k pootevřeným dveřím. Nikoho však nenechá odejít, protože prý “když odejde jeden, odejdou všichni”. V případě cvičení mám jiný názor, protože cvičení není od toho, abych se během něj cítila dobře, ale proto, abych jej přežila a zlepšila stav své fyzické schránky.

Ovšem logika “když jeden, tak všichni” má své opodstatnění. Před několika lety jsem viděla dokument ukazující lidské chování v davu. Režisér dokumentu vycházel z předpokladu, že dav touží po jednolitosti a souladu, nikdo nechce vystoupit z řady a udělat první krok, který by narušil soulad. Pokud se však našel někdo, kde se zachoval jinak, než nečinný dav, ostatní lidé se k němu přidávali a následovali jeho konání.

Můžeme si představit situaci, kdy někdo ze spolucestujících v dopravním prostředku potřebuje pomoc. Nečinný dav však jen přihlíží. Pokud se najde osobnost, která učiní první krok, nabídne pomoc, začnou pomoc nabízet i okolo stojící. Jestliže nikdo z davu nevystoupí, pak bezmocnému nezbude nic jiného, než si pomoct sám. Jedná se o nepříjemnou představu. Copak se nenajde nikdo, kdo by pomohl? Zřejmě se podobáme zvířatům více, než si jsme sami ochotni připustit.

Gustave Le Bon napsal, že člověk se v davu chová jinak, než by se choval běžně. Toto zvláštní chování nazývá zákonem mentální jednoty. Členové jakéhokoliv davu se totiž neřídí vlastními hodnotami. Hlavním pravidlem se stává chování ostatních členů davu.

Ne vždy je dav nečinný. Vždyť i české svátky oslavují chování davu, které se zapsalo do dějin národa. Protože Češi neslaví svátky příliš velkolepě, nabízí se příklad francouzských oslav 14. července, kdy se naplní ulice jako v roce 1789. Každoroční oslavy jsou nepovedenou kopií tehdejšího začátku revoluce. Lidé se radují, jdou do ulic a chybět nesmí ani vojenská přehlídka. “Lidé, kteří jsou jinak stejně málo volní, rovní a bratrští jako v jiných zemích, se mohou projednou tvářit a chovat, jako by takoví byli…” píše kriticky Elias Canneti v knize Masa a moc.

Ačkoliv máme k dispozici vědecké poznatky a s oblibou přetváříme okolí k obrazu svému, přesto podléháme jednotě davu stejně, jako v minulosti. Dáváme ruce pryč od bezmocných, kteří potřebují naši pomoc a neváháme bojovat, protože dav nám dodává potřebnou sílu ať už v případě kolektivního cvičení jógy, chování v dopravních prostředcích nebo během utváření událostí, které se svým významem zapíší do historie.

Co je na Bikram józe tak horké? Především fakt, že se cvičí v místnosti vytopené na 42 °C po dobu 90 minut. Celý program se skládá z 26 póz Hatha jógy.

Hatha jóga je cvičení, které harmonizuje tělo, pomáhá najít cestu k porozumění jeho fungování. Stejné cviky uplatňuje Bikram jóga, ačkoliv v jiném prostředí.

Bikram jógu založil Bikram Choudhury pocházející z Kalkaty. Jógu cvičil již od svých čtyř let. Později spolupracoval s učitelem jógy Bishnu Goshem a lékaři z nemocnice v Tokiu. Díky jejich pomoci vytvořil sestavu 26 pozic a dvou dýchacích cvičení.

V sedmdesátých letech tuto metodu přinesl do Spojených států a v Beverly Hills založil školu Yoga College of India. Nejzajímavější však je, že svou metodu vědecky zformuloval. Je tedy vědecky prokázáno, že jóga má schopnost regenerovat tkáně a léčit chronické nemoci.

Jóga by měla:

• pročistit lymfatický systém,
• posílit imunitu,
• zvýšit pružnost páteře,
• upravit distribuci kyslíku a živin,
• eliminovat toxiny…

Jaká je Bikram Yoga v centru Prahy? Horká!

Veškeré prováděné cviky jsem již dávno znala, ale v horku jsou svaly jako by těžší, koordinace náročnější, protože se tělo doslova koupe v potu, takže ruce a nohy kloužou. Naštěstí jsem nebyla jediná, komu se z potu málem vytvářeli varhánky na prstech.

Cvičící nás neustále motivovala výkřiky typu “ještě výše, ještě dále, narovnané ruce…”. Jenže zkuste se koncentrovat v místnosti vytopené na 42 °C plné lidí. Navíc jsem zvyklá mít při józe zavřené oči, ale cvičitelka po nás neustále požadovala oči otevřené.

Za 90 minut cvičení může tělo spálit až 1200 kalorií. Při pravidelném cvičení se prý stabilizuje hormonální hladina a sníží se chuť k jídlu.

Má zkušenost: Po první lekci Bikram jógy jsem odcházela hladová s obrovskou chutí na žampionovou pizzu. Doufám, že to bude příště lepší.

Během lekce jsem sice měla pocit, že umírám a asi půl hodiny po cvičení jsem se stále potila, ale přesto všechno má Bikram jóga své klady. Například dokonalé protažení a uvolnění páteře. Ta tam je ono pravidelné pokřupávání krční páteře. Tělo je procvičené, svaly pracují, tričko je propocené tak, jako snad nikdy.

Po třech hodinách od cvičení: tělo je stále v aktivním stavu, plné energie a současně vyčerpání. Zvláštní pocit, který si určitě ještě zopakuji.

Slovo jóga pochází ze sanskrtu a znamená spojení, jednotu těla a mysli, harmonii duše a srdce. Nejedná se však pouze o tělo. Jóga pojímá proces stvoření Země jako projev principu jednoty. Takovou jednotu pak můžeme nazývat energií, láskou, bohem nebo třeba jógou.

Jóga je filozofií a jako filozofie si klade otázky týkající se smyslu bytí: Kdo jsem? Kam jdu? Proč jsem zde? Jaké je poslání mého života?

Jóga neutralizuje veškeré pocitové vlny ovládnutím činnosti mysli. Osvobozuje člověka z pout vtíravých myšlenek a učí hledat štěstí v nitru. Chceme-li být šťastni, nemusíme čekat na správnou konstalaci okolností. Štěstí můžeme najít ve svém nitru bez ohledu na vnější situaci.

Jóga ukazuje, jak dosáhnout klidu a spokojenosti cestou praktikování cvičebních pozic (ásán) a dechových cvičení (pránájámou). Díky cvičení poznáváme vlastní tělo, jeho schopnosti a rozsah.

Když nám učitel jógy s odhodlaností sobě vlastní předvádí cvik a já zjišťuji, že se mi nedostává několik málo centimetrů paží, není to prý tím, že je mé tělo jinak stavěno, ale proto, že jsem ještě neodhalila veškeré funkce svého těla a svalů. “Těch několik centimetrů vám může trvat klidně i roky,” prohlásil pobaveně učitel, čímž mě rozhodně nerozesmál.

Zajímavý příklad je popsán na stránkách Jóga v denním životě: Člověk drží v ruce knihu. Pokud se ho zeptáme, čí kniha je, pak naznačí, že je jeho ukázáním na střed svého hrudníku. Jde o gesto nezávislé na kultuře, či zemi původu. JÁ si automaticky představujeme jako cosi, co je uloženo v srdci. Já (átmá) je v józe světlo, které nikdy nezemře.

I v józe se objevuje motiv popření smrti. Člověk ujištěný o nesmrtelnosti JÁ je klidný, nemusí se zabývat tíživými myšlenkami na smrt a lépe se soustředí na jednotu duše a těla, na pochopení jógy jako takové.

“Jógu můžete cvičit dlouho a třeba po dvaceti letech můžete přijít na to, o čem je,” poučoval nás učitel. ,,Pak začnete od začátku, ale všechno vám půjde mnohem lépe, protože budete vědět, jak na to.” Nevím, jestli mě uklidnil.

Jóga v denním životě

Yoga Journal