O několik měsíců později jsem objevila lampiony z IKEA a tento týden jsem je vyměnila za ketlování.

Po každodenním několikahodinovém sezení u počítače mám chuť se doslova vrhnout do jakékoliv ruční činnosti, pracovat jako zahradnice nebo pekařka. Až pomyšlení na nízký plat mě obvykle z podobných chutí rychle vyléčí, a tak občas jen procházím nabídkou uměleckých kurzů, kde jsem natrefila i na stránky ateliéru K1, kam jsem tento týden zašla na kurz.

Začalo to tápáním. Jsem ve správné ulici? Jaké číslo domu vlastně hledám? A kde je vchod do ateliéru? “Vy jste tu poprvé?” zeptala se mě jedna z lektorek jiného kurzu postávající
u vchodu.

Pokračovalo to horkým čajem, rozpálenými kamny, které vydávaly příjemné teplo, prvním pokusem o očko a zdlouhavým výběrem korálků, při němž jsem podléhala mírné panice.

Po hodině vzniklo cosi, co mělo být původně náramkem. Později jsem svůj názor změnila a na popud ostatních se z náramku stal náhrdelník.

Praktické důsledky kurzu v ateliéru K1? Hned druhý den ráno jsem zamířila do obchodu s výtvarnými potřebami, kde jsem si pořídila kleště, drátky, korálky…

Na lampiony jsem však nezanevřela – čekají na pověšení a případné rozsvícení.

Here a SimpleViewer Flash gallery should be displayed. Click here to open the post in your browser to see the gallery.

Lampiony jsou v Číně oblíbenou součástí tradiční kultury a umění jejich dekorace se předává z generace na generaci. Populární zůstávají možná i proto, že jejich světlo často doprovází šťastné události. Takovými událostmi jsou svatby, oslavy nebo třeba lampionové slavnosti.

V minulosti sloužily lampiony jako zdroje světla, přinášely do domova pohodlí a dle historiků byly používány jako první přenosná svítidla na světě.

Lampiony zaujímají i úlohu uměleckou. Často byly zdobeny rytými vzory, portréty význačných osobností nebo výjevy z čínských legend.

Lampiony však nejsou spojeny pouze s Čínou. Můžeme je najít i na Havaji. A tak se v Havajském magazínu můžeme dočíst o havajské verzi japonské tradice Toro Nagashi, jejíž název můžeme přeložit jako “lampiony nabízené vodě”. Během Toro Nagashi se na pláži ostrova Honolulu každoročně sejde několik tisíc lidí, kteří pak společně vypouští plovoucí lampiony na hladinu moře. Vypouštění lampionů můžeme přirovnat k modlitbě za zesnulé a vyjadřuje i touhu po harmonické budoucnosti.

Lampiony se vypouští i u nás, ačkoliv v rozdílné formě. Ti méně informovací se mohou domnívat, že spatřili UFO. A tak jsem jednoho večera pozvedla zrak k obloze a spatřila několik letících světýlek. “Podívej,” upozornila jsem jej na pohybující se světla na obloze a vzpomněla si na naše soukromé vypouštění lampionů přání.

V Čechách je vypouštění lampionů zpestřením výjimečných dnů a módní záležitostí. V Japonsku či na Havaji jsou lampiony součástí tradic. A právě tradice hraje mnohem důležitější roli, než jakou jsme jí ochotni připsat. Tradice symbolizují sociální soudržnost. Jakmile se jedinec účastní tradice, stává se součástí společnosti.

A tak stačí několik blikajících světýlek, lampiony unášené větrem či vlnami, nebo starodávné přenosné lampy, a připadáte si jaksi “začleněnější”. Dáváme našemu světu řád. Necítíme se sami, jsme součástí společenství a tato zdánlivá jednota nám dodává pocit bezpečí.

Pohrála jsem si se stínítky na lampy, které IKEA prodává pod názvem REGOLIT. Nejprve jsem sice sháněla klasické bílé lampiony, jenže ty jsou, jak se brzy ukázalo, nedostatkovým zbožím, a tak jsem se vypravila do IKEA a nakoupila papírová stínítka (1 kus stojí 49 Kč).

Jednoho nezaměstnaného dne jsem se cítila natolik inspirována, že jsem se pustila do tvořivé činnosti. Po dlouhých měsících jsem vzala do ruky štětec a koupila si nové vodovky, které se na jemném papíru sice neroztékaly, ale černý inkoust (původně jsem chtěla koupit tuš, ale tu neměli) se rozpíjel a obarvoval i nezádoucí části lampionu. Vodou je lepší šetřit a pokud budete lepit, použijte lepidlo na papír. Vyhněte se vteřinovému lepidlu, které by papír rozleptalo.

Musím se přiznat, že jsem si koupila poměrně levné vybavení v Tescu (vodovky, konfety, lepidlo) a mé první nesmělé pokusy o pěkné lampiony dopadly dobře. Jen ty štětce si příště koupím kvalitnější.

Lampiony mají průměr 60 cm, a tak stále váhám, zda v nich rozsvítit svíčku. Představa vyhořelého bytu se totiž nejeví příliš romanticky. V IKEA by měly mít lampiony i o větším průměru, ale ty jsem zřejmě přehlédla.

Pojem regolit byl poprvé definován v roce 1897 a označuje vrstvu nezpevněného horninového materiálu, který pokrývá podloží. Vyskytuje se na Zemi, Měsíci i jiných planetách. Regolit vzniká během dopadů meteoroidů, které neustále převracejí vrstvu a míchají její obsah s vyvrženým materiálem.

A tak mi v pokoji budou viset papírové napodobeniny hornin, které jsem pokreslila nesouvisejícími artefakty. Tyto napodobeniny plánuji rozsvítit žárovkami, případně něčím úplně jiným. Pokud dojde k realizaci, ráda se pochlubím. Do té doby hodlám zrealizovat další šílené nápady, které nosím v hlavě.