Čekala jsem, že se u hradu sejde méně lidí a že mi stojící nebudou bránit ve výhledu. Nakonec jsem se spokojila s blízkostí velbloudů. Zvlášť jeden z nich vykukoval z přívěsu, aby se mohl před objektivy fotoaparátů i přihlížejícími radostně nakrucovat. Když jej vyvedli z kamionu, všichni raději ustoupili. Asi nejen kvůli upozornění ošetřovatele.

O trochu později už nesl “můj” velbloud mezi hrby jednoho z králů, aby se spolu s dalšími vydal na pouť od Pražského hradu na Loretánské náměstí.

Následovala krátká soukromá prohlídka betlému v kapucínském kostele Panny Marie Andělské. Postavy v životní velikosti byly vytvořeny mnichem Kašparem v roce 1700 za pomocí dřeva a papírmaršé. Když přispějete vhozením mince do kasičky, ovečky vám hlasitě poděkují.

Here a SimpleViewer Flash gallery should be displayed. Click here to open the post in your browser to see the gallery.

Následky tříkrálového dobrodružství na Hradčanech: omrzliny červeného stupně na prstech u rukou (prsty u nohou jsem v tu chvíli neviděla, ale také necítila…).

Celá akce byla součásti každoroční Tříkrálové sbírky.

Tehdy začal boj spočívající v hledání vhodných surovin a zpracovávání extrémně lepivého těsta, které odolávalo štědrým nánosům mouky. Výsledek nakonec stojí za to.

Švédské zázvorové sušenky

Ingredience

• 300 g másla,
• 450 g cukru,
• 6 kávových lžiček Golden Syrup (nalezen v Tescu za příjemně nízkou cenu, ale může být nahrazen medem),
• 2 kávové lžičky skořice,
• 1 kávová lžička drceného hřebíčku,
• 1 kávová lžička mletého zázvoru,
• 1 kávová lžička prášku do pečiva,
• 2 kávové lžičky kardamonu,
• 200 ml vody,
• 900 g mouky.

Postup

1. Utřeme máslo se sirupem, kořením a zázvorem,
2. přidáme mouku, cukr a dobře promícháme, čímž vznikne pořádně lepivé těsto.
3. Necháme 24 hodin v lednici odpočinout.
4. Z odpočinutého a vyváleného těsta vykrajujeme a pečeme asi 5 až 10 minut při 220 stupních.

Čím jednodušší tvary si vyberete, tím je vykrajování a pečení jednodušší. Samozřejmě, že jsem nakonec stejně neodolala pracným sobům a vykrajovala, uždibovala a párala se s detaily. Když jsem soby podrobila zdobení, mnohokrát jsem proklela závan adventní pracovitosti.

Julmust, vánoční cola s chmelem

Julmust je nealkoholický nápoj, který se objevuje ve Švédsku v době adventu (nebo jiných svátků, ale obvykle pod jiným jménem).

Jde o colu s neidentifikovatelnou kořeněnou příchutí, která vzdáleně připomíná aroma českého rumu. Jenže ve Švédsku bychom tuzemák hledali marně. Stejně jako alkohol v obchodech.

Poněkud záhadný nápoj má na svědomí Herry Roberts a jeho otec, kteří v roce 1910 vytvořili nealkoholickou alternativu k pivu. Dodnes jej vyrábí pouze firma Roberts AB, přičemž tradiční recept zůstává tajný.

U nás jsem objevila Julmust v IKEA. Bohužel jen nelight verzi.

Vánoce splnili mé základní potřeby:

• mám se do čeho obléct,
• čím se navonět,
• čím se umýt,
• co číst,
• na čem cvičit jógu
• a z čeho pít maté.

Kromě věcných darů jsem se při procházce městem docela pobavila následujícím rozhovorem, který se nesl zaplněným chrámem svatého Víta.

Dětský hlásek: “Tati, tati, kdo je to?”
Hlas tatínka: “To je svatý Václav.”
Dítě: “Kde bydlí svatej Václav?”
Tatínek: “Ten už je mrtvej.”
Dítě: “A kdo je tohle?”
Tatínek: “To je Jan Nepomucký.”
Dítě: “Co dělá Jan Nepomucký?”
Tatínek: “Nic. Taky umřel.”
Dítě: “A kdo je tohle?”
Tatínek (rezignovaně): “To je Přemysl Otakar II. Ten už je taky mrtvej.”

Here a SimpleViewer Flash gallery should be displayed. Click here to open the post in your browser to see the gallery.

První Vánoce za mnou, druhé Vánoce přede mnou, jak naznačoval i příchod našeho souseda, s jehož rodinou sdílíme nepříliš prostornou chodbu.

Pozdravíme se právě v okamžiku, když vystupuje z výtahu ověšen objemnými taškami, do nichž naskládal vánoční dárky. K tomu všemu se mu u nohou prochází pes. Soused se zřejmě rozhodl podpořit ekonomiku v době recese a svým dětem připraví štědré Vánoce. Odemknu tedy dveře do společné chodby, protože se mu nedostává volných rukou. “Mám toho trochu víc,” prohodí omluvným tónem. Následně si vyměníme nicneříkající fráze o počasí, načež soused hrdinně otevře dveře od bytu. Nečekal však, že mu přijde naproti malá dcerka.

“Tati, už přišel Ježíšek?” zeptala se se a zkoumavým pohledem prohlížela vyrovnané balíčky v jedné z tašek.

Soused se na chvíli zarazil. Uvědomil si svou situaci, která v ten okamžik nebyla právě nejrůžovější. “Ale to ještě asi ne,” snažil se ujistit dítko nepříliš přesvědčivým tónem.

Mezi rané gurmánské zážitky pak musím jednoznačně zařadit sandwich s opravdu velkým plátem lososa, křenovou pomazánkou a spoustou čerstvé zeleniny, který jsme si dali v Espresso House.

Ale abych nepsala pouze o jídle, jak někdy bývá mým zvykem, měla bych zmínit úplně první zážitek po příjezdu do Malmö. Tím bylo kroužení letadla nad městem. A protože slunce ještě nevyšlo, viděli jsme z výšky tisíce malých světel.

Po příjezdu do centra města jsem spatřila spoustu kol různě opřených na jakémsi bicyklovém parkovišti. Později jsem se přesvědčila, že téměř každý obyvatel Malmö jezdí na kole a zásadně bez přilby.

Na trávníku u bicyklového parkoviště poletovalo hejno racků. Ti se schválně zdržují na místech, z nichž mohou vytěžit nějaký ten dlabanec. Nejvíc jich proto bylo v parcích, zatímco na moři si poklidně pluly labutě. Mořská voda tu, podle výsledků mé nesmělé degustace, totiž není příliš slaná.

Fascinováni tyrkysovou hladinou jsme se vydali ulicemi vedoucími okolo moře. Objevili jsme tak nově budovanou část města, moderní a minimalistickou, která neruší poklidný ráz města a svými barvami doplňuje odstíny přírody.

Here a SimpleViewer Flash gallery should be displayed. Click here to open the post in your browser to see the gallery.

Snad každé okno v Malmö osvětlují vánoční svícny nebo jednoduché hvězdy, a tak jsem se nemohla ubránit předvánoční atmosféře. V podobné chvíli nezbylo nic jiného než zaklonit hlavu a pozorovat nenápadně nápadnou budovu s vypovídajícím názvem Twisted Torso o 54 patrech.

Zatímco moderní část města je minimalistická, centrum působí útulně a vzdáleně připomíná prostředí britských detektivek. Během adventu jsou všude světýlka různých podob, ale obvykle čirá a neblikající. Často jsou elektrické žárovky doplněny ohněm. Třeba v podobě velkých svíček, kterých svítilo možná tolik, jako počet kol, které jsem měla v Malmö tu čest spatřit.

Nesmím zapomenout dodat svůj photoshopový “deník”… Kávu bylo při brzkém vstávání třeba a kompas jsme nahradili trochu modernější variantou v podobě GPS.

Máma, zasažená pravidelnými přesčasy a prací o víkendech, vypustila předvánoční šílenství, a tak máme čtyři druhy cukroví (Kdo to bude jíst?) a povšechně uklizený byt. Pro neznalé: v předchozích letech jsme měli napečeno šest sedm druhů cukroví a byt vygruntovaný tak, že vypadal, jako bychom se právě přistěhovali do nového obydlí.

Štědrý den nebyl konzumní, ačkoliv jej tak média každoročně označují v rámci snahy o únik z pasti nedostatku nových zpráv. Když není o čem psát, kritizujme povrchnost a konzum, se kterými k Vánocům přistupujeme. Kdo určí, co je přijatelné a co lze označit za konzum v negativním slova smyslu?

Ráno bylo ospalé a trochu rozpačité z plačícího počasí nad Prahou, odpoledne se neslo ve znamení širší rodinné pohody a růžového vína prokládaného cherry. Následovalo zjištění, že zřejmě každý si musí projít svou malou nebo větší osobní krizí. Někdo dříve a někdo později…

Čím jsem starší, tím víc se těším na dárky. Obvykle sice dostávám to, o co si řeknu svým “Ježíškům”, ale to mi radost vůbec nekazí, spíš naopak. Letos se mi ale všechna přání splnila nejen o Vánocích, a tak jsem svá vánoční přání zredukovala na čistě praktické věci. Štědrý večer se pak nesl v duchu téměř ryze kosmetickém.

První hodinu 25. prosince jsem strávila v našem novém kostele sv. Prokopa na půlnoční. Jeden můj známý nechápe, proč i nevěřící chodí na půlnoční, když neumí odříkat ani otčenáš. Otčenáš sice umím, ale věřící nejsem, a tak spadám do skupiny, kterou on není schopen pochopit.

Na jiné mše během roku nechodím, pokřtěná nejsem… Přesto všechno má půlnoční své kouzlo i pro takového neznaboha, jako jsem já. Pokud slavím Vánoce, slavím především křesťanský svátek. Toto vědomí mi pomůže neusnout a vydat se na půlnoční, ačkoliv v některých církevních zvyklostech občas pokulhávám.

Napadá mě malá oprava svého Patera nemocné o jeden zásadní bod: Zázvorový čaj jsem obohatila o hruškovici. Problémem (nebo výhodou?) však je, že hruškovice přebije chuť zázvoru.

Pěkné Vánoce.

Zatímco v Praze je člověk zavalen stresem, že nestihne vymyslet, co komu dát k Vánocům, ve Vídni lidé nepospíchají a případnou špatnou náladu buď nedávají najevo, nebo jí vůbec netrpí. Dokonce i v přeplněných obchodech a na trzích plných turistů jsem se netrápila strkanicemi.

Vídeň je totiž město aristokratického lesku, ke kterému spěch neladí. Volnější chůze a svátečně vyzdobené ulice, kterým jednoduché osvětlení dodává eleganci, jsou znaky předvánoční Vídně.

Vánoční trhy ve Vídni jsou krásné. Občas se sice neubrání prodeji lehkých kýčů, ale na druhou stranu zde můžeme najít vánoční ozdoby jako z pohádky nebo tradiční rakouský perník i s perníkovou chaloupkou. Škoda, že nám nedovolili zahrát si na Jeníčka a Mařenku (v našem případě na dvě Mařenky). Podmanivá vůně perníku totiž k uloupnutí nabádala.

Nesmím zapomenout na stánky s jídlem a pitím. Punč s lesními plody, jablečný punč, punč amaretto, pomerančový punč… Dnes jsem ve vysílání Radiožurnálu slyšela příspěvek týkající se vzrůstajícího alkoholismu Rakušanek, který byl dán do souvislosti s pitím přemíry punče. Jenže jeden punč nikdy nestačí.

Fascinovala mě čokoládová fontánka s hořkou nebo mléčnou čokoládou, chutnala vafle, a koláč z jedlých kaštanů. Stále jsem však nepřišla na chuť bramborám (ani naplnění krevetami nezabralo).

Při návštěvě restaurací v zahraničí již tradičně pomyšlím na emigraci. Stejně tak při procházení obchodů.
Navíc mi došlo, že jsem strávila život ve lži. Pravý Sacher dort je rozhodně jiný než český dort, který v Čechách nazýváme Sacherem. Je hodně sladký, k hořké kávě ideální. Ranní svačinka v italské cukrárně Bortolotti na Mariahilfe Straße byla opravdu podnětnou chuťovou záležitostí.

A tak jsem strávila s Veru dokonalý víkend v pohodové adventní náladě. Neznám lepší návod na zlepšení nálady, než se vydat za hranice všedních dní a konečně si Vídeň prohlédnout z Riesenradu…

V pražské realitě můžu obléknout rakouské ponožky (pochopí jen ti, kteří jsou mými přáteli na Facebooku). ,-)