Zatímco v Praze je člověk zavalen stresem, že nestihne vymyslet, co komu dát k Vánocům, ve Vídni lidé nepospíchají a případnou špatnou náladu buď nedávají najevo, nebo jí vůbec netrpí. Dokonce i v přeplněných obchodech a na trzích plných turistů jsem se netrápila strkanicemi.

Vídeň je totiž město aristokratického lesku, ke kterému spěch neladí. Volnější chůze a svátečně vyzdobené ulice, kterým jednoduché osvětlení dodává eleganci, jsou znaky předvánoční Vídně.

Vánoční trhy ve Vídni jsou krásné. Občas se sice neubrání prodeji lehkých kýčů, ale na druhou stranu zde můžeme najít vánoční ozdoby jako z pohádky nebo tradiční rakouský perník i s perníkovou chaloupkou. Škoda, že nám nedovolili zahrát si na Jeníčka a Mařenku (v našem případě na dvě Mařenky). Podmanivá vůně perníku totiž k uloupnutí nabádala.

Nesmím zapomenout na stánky s jídlem a pitím. Punč s lesními plody, jablečný punč, punč amaretto, pomerančový punč… Dnes jsem ve vysílání Radiožurnálu slyšela příspěvek týkající se vzrůstajícího alkoholismu Rakušanek, který byl dán do souvislosti s pitím přemíry punče. Jenže jeden punč nikdy nestačí.

Fascinovala mě čokoládová fontánka s hořkou nebo mléčnou čokoládou, chutnala vafle, a koláč z jedlých kaštanů. Stále jsem však nepřišla na chuť bramborám (ani naplnění krevetami nezabralo).

Při návštěvě restaurací v zahraničí již tradičně pomyšlím na emigraci. Stejně tak při procházení obchodů.
Navíc mi došlo, že jsem strávila život ve lži. Pravý Sacher dort je rozhodně jiný než český dort, který v Čechách nazýváme Sacherem. Je hodně sladký, k hořké kávě ideální. Ranní svačinka v italské cukrárně Bortolotti na Mariahilfe Straße byla opravdu podnětnou chuťovou záležitostí.

A tak jsem strávila s Veru dokonalý víkend v pohodové adventní náladě. Neznám lepší návod na zlepšení nálady, než se vydat za hranice všedních dní a konečně si Vídeň prohlédnout z Riesenradu…

V pražské realitě můžu obléknout rakouské ponožky (pochopí jen ti, kteří jsou mými přáteli na Facebooku). ,-)