Vzpomněla jsem si, že jsem kdysi dávno četla v novinách studii o věřících lidech. Lidé věřící v boha (či kohokoliv jiného) bývají mnohem odolnější a méně často podléhají depresím. Má to své vysvětlení: vše těžké berou jako zkoušku, po které se na ně dobrý bůh usměje a jeho láska jim pomůže zdolat veškeré překážky a ještě se poučit z prodělané zkoušky.

Co zbývá nám ostatním? Nepřináší s sebou ateismus depresivní stavy? A jak se ateista uzdravuje z deprese, když nevěří v cosi vyššího, co by ho mohlo osvobodit a dát mu sílu k životu? Dokáže se vnitřní síla ateisty vyrovnat idee boha?

Navazující: Mýlíme se, ale kdo jsme?