Tento týden jsem si na naše setkání gastronomicky neuspokojených žaludků vzpomněla. To když jsem zahlédla nově otevřený Burger King.
Řetězce rychlého občerstvení jsou tu od toho, abyste jídlo obdrželi co nejrychleji. S rychlostí doručení jídla na tác však klesá kvalita pokrmu, a proto jsou fast foody některými opovrhovány.
Jde o degradaci kultury stravování? Lze snížit kulturu stravování v zemi s nepříliš vysokou kvalitou stravovacích zařízení?

Setkávám se s lidmi, kteří neberou restauraci jako službu, ale jako místo, kde očekávají jídlo a pití, s jehož kvalitou se smíří a raději nehledají chuťovým buňkám příjemnější alternativu, protože “tady jsem už byl, tak proč chodit jinam”.

Restaurace je služba jako kterákoliv jiná a některé vypočítavé triky majitelů restaurací způsobí nepěkně vysokou sumu na účtu.

Čeští restauratéři se přou i o vodu, kterou s radostí účtují svým návštěvníkům. Nikdo se nepozastavuje nad situací v restauracích na západ od nás, kde voda z vodovodu tvoří nedílnou součást servisu restaurace. Nutno zdůraznit, že voda z vodovodu je samozřejmě zdarma, zatímco v Praze můžete narazit na podnik, kde se cena obyčejné malé balené vody pohybuje okolo 40 Kč (Za stejnou cenu zde koupíte 2 dcl Lambrusca. Že by podpora alkoholismu?). O výmluvách restauratérů píší Lidové noviny v článku Pít z vodovodu? Proč ne.

Reflex si bere na paškál suroviny používané k přípravě jídel. Z absence sezónních produktů v českých restauracích se stala nepsaná norma. Ještě horší to bývá s bezmasou stravou. Opravdu mají všichni neustále chuť na maso? Nabídka smažených sýrů se brzy vyčerpá a stále častěji nabízejí restaurace vegetariánská rizota, těstoviny, pizzy. K dosažení ideálu je však ještě daleko.

Místo přebírání zvyklostí zvyšujících kvalitu služeb přebíráme nové řetězce fast foodů. A tak je tu nový Burger King, který rozhodně nesníží kulturu stravování a nepředkládá svým zákazníkům důkazy o tom, že jsou jeho výrobky vhodnou součástí zdravého stravování, jako to činí jeho konkurent.

Vstup na vlastní nebezpečí? Film Super Size Me dokazuje, že i mleté maso může obsahovat cukr a že způsob stravování se velice rychle projeví nejen na fyzické, ale i na psychické stránce, člověka.

Kromě deprese týkající se vnějšího stavu okolí, tzn. venku je tma už do třetí hodiny odpolední a obloha nepřipomíná modrou ani omylem, se objevuje i deprese odrážející vnitřní stav. Kdybych nebyla nachlazená, unikla bych jí dvěma hudebními akcemi a jednou procházkou s kamarádkou a kamarádem po předvánočním Staroměstském náměstí.

I nemoc má svá pozitiva:

1. Vychutnávám si svůj oblíbený zázvor v podobě zázvorového čaje, resp. výluhu, s medem.
2. Vzhledem k tomu, že všechno chutná jako starý chleba, můžete ušetřit za nákup potravin. Stačí koupit pečivo.
3. Nemoc je účinná dieta, protože kdo by jedl starý chléb?
4. Prospíte klidně i dvanáct hodin. Marně přemýšlím, kdy naposled se mi to poštěstilo.
5. Při procházení nabídek práce přestanete přemýšlet nad prapodivnými názvy pozic, protože ve stavu nemoci vám začne být všechno jedno. Faktem ovšem zůstává, že zřejmě nikdy nepochopím, čím se zabývá specialista billingu a kdo píše manipulací zavádějící inzeráty slibující nemožné. Např. Mc Donald´s nabízí “Tak trochu jiný úklid” aniž by poskytl informaci vysvětlující, jak takový “jiný” úklid vypadá.

Původně jsem chtěla napsat desatero výhod nemocné/ho, ale pravděpodobně jsem na to příliš vysílená, nebo nemoc tolik výhod nenabízí.

Na každý pád by Coldrex mohl vymyslet nové příchutě svých nápojů. Z coldrexové variace citronu mi začíná být nevolno. Ještě, že je tu neidentifikovatelná fialově chemická chuť, která reputaci tohoto léku zachraňuje.

Vzpomněla jsem si, že jsem kdysi dávno četla v novinách studii o věřících lidech. Lidé věřící v boha (či kohokoliv jiného) bývají mnohem odolnější a méně často podléhají depresím. Má to své vysvětlení: vše těžké berou jako zkoušku, po které se na ně dobrý bůh usměje a jeho láska jim pomůže zdolat veškeré překážky a ještě se poučit z prodělané zkoušky.

Co zbývá nám ostatním? Nepřináší s sebou ateismus depresivní stavy? A jak se ateista uzdravuje z deprese, když nevěří v cosi vyššího, co by ho mohlo osvobodit a dát mu sílu k životu? Dokáže se vnitřní síla ateisty vyrovnat idee boha?

Navazující: Mýlíme se, ale kdo jsme?